Čínská mytologie je nádherný a propracovaný systém nejrůznějších bytostí, které jsou představiteli dobra i zla. Mají své nezaměnitelné, originální příhody, vlastnosti i vzhled, ze kterého někdy chtě nechtě naskočí husí kůže… Číňané umí skvěle pracovat s představivostí, a to je v jejich bájích znát. Prolíná se zde příroda, harmonie, ale i rozpory a zvláštní, netradiční nálada, která pro vás bude možná zpočátku trochu nepochopitelná… Pojďme nyní alespoň částečně nakouknout do této mytologie, která vám vezme dech a jistě vám přiroste k srdci.
Čínské bytosti ukrývají zlo i dobro
Představte si, že se osobně potkáte s mytickou želvou Ao. Bytostí, která spojuje zem s nebesy, a proto je často vyobrazována, jak na zádech nese Zemi, anebo ji dokonce Číňané umísťují v rámci staveb na střechu, protože ráda požírá oheň.
Želva je podivná, ale ještě podivnější je Čchi-lin, mytické zvíře s bizarním vzezřením – jelením tělem, volskou oháňkou a rybími šupinami. Je symbolem dlouhověkosti, vznešenosti, štěstí, hojného potomstva a míru.
Čínská mytologie má i plno démonů, protože je staří Číňané uctívali a hlavně v ně skutečně věřili. Není také divu, že se spousta čínských staříků a stařenek živilo řemeslem zaklínače, šamana či exorcisty. S démony není žádná legrace. Jsou špatní a je třeba se s nimi buď usmířit, nebo je zahnat. Takové setkání by se vám asi nelíbilo. Čínští démoni jsou nesmírně silní, žijí ve skalách, vodě, nebi i zemi a bloudí, kde se dá. Mohou mít jakoukoli podobu, ať již zvířecí, nebo lidskou. Nejobávanějšími byli démoni nemocí, kteří mohli způsobit potíže nejen jedinému člověku, ale celé hromadě.
Fénix, jeden z mála velmi kladných charakterů…
Snad jedním z nejtypičtějších bájných hrdinů je Fénix, symbol slunce, jihu, léta, nevěsty a dobré úrody. Tento pták vypadá kouzelně, má spoustu barev a každá z nich značí něco dobrého. Fénix má ale i svou hříšnou minulost, například ženám, které mají svůdný pohled, bylo lichoceno, anebo naopak vytýkáno, že mají „oči Fénixe“…
Na rozdíl od dobrého Fénixe je Bílý tygr pohromou. Patří do obávaného taoistického hvězdného božstva zvaného Pajchu. Požírá plod v matčině lůně. Číňané se jej velmi obávali, a tak jej znázorňovali jako přívětivého chlapce, aby si jej udobřili.
Také obyčejná kočka naháněla starým Číňanům hrůzu, protože věřili, že při nočních toulkách po střechách může ukrást měsíční paprsky a proměnit se tak v démona. Nedivte se proto, že toto roztomilé zvíře uvidíte v čínském umění vyobrazené v nejhrůznějších podobách.
Pokud na obraze hledí kočka na pivoňku, majiteli to přinese bohatství. Kočka a motýl je zase spojení, které přeje: „Kéž by ses dožil sedmdesáti nebo osmdesáti let…“. Vstoupí-li však do domu cizí kočka, může prý způsobit chudobu.
Čínský duch si to s vámi vyřídí!
Pokud si v rodině Číňané někoho znepřátelili a on zemřel, měli zaděláno na problém. Nastává čas Ku-chun – hladové, bloudící duše zesnulého, která si potřebuje vyřídit všechny resty. Příbuzní mu musí přinášet oběti a pamatovat na něj v časech svátků zesnulých, jinak se duše může rozzlobit a způsobit mnoho zla…
Velmi krásná je legenda o kosmickém vejci, ve kterém žil trpaslík Pchan-ku s dračí hlavou a hadím tělem. Vejce s ním každý den povyrostlo, a když uplynulo osmnáct tisíc let, puklo a rozdělilo se na dvě části – horní, lehkou a světlou, a dolní – těžkou a tmavou. Ano, hádáte správně – rozdělilo se na jang a jin. A tak také vzniklo nebe a země. Když pak Pchan-ku zemřel, z jeho těla se narodilo všechno, co je nyní na Zemi. Poznáte jej podle toho, že na sobě má šaty z listí a drží Slunce a Měsíc.
Pokud vám hrůzu nahánějí pavouci, v Číně byste moc neuspěli. Jsou zde totiž považováni za velmi dobrý symbol. Z čínské mytologie přetrvalo rčení, že vidíš-li pavouka spouštět se po vlákně, z nebe přichází štěstí!
Čínské buddhistické peklo není žádná legrace!
My, Evropané, máme pouze jediné peklo. A to už je dost. Buddhismus jich má však hned osm! Peklo je kruté, ale naštěstí netrvá věčně. Budete v něm tak dlouho, kolik závažných prohřešků jste v životě učinili. Hemží se to tam pomocníky a ďábly, kteří mučí duše hříšníků. Pálí je, probodávají, rozřezávají, drtí… postupně se však pořád dokola probouzejí k životu a prožívají muka stále znovu a znovu, dokud si nezaslouží odejít… Pro každého hříšníka je peklo odlišné. Do jiného pekla půjde vrah, do jiného zase nevěrník.
Čínská mytologie má zkrátka mnoho postav, které jsou mnohdy strašidelné, rázné a neoblomné.
Pokud ale narazíte na Babičku Meng (snad ne!), poznáte vznešenou dámu, která duším očištěným strašlivými mukami podává nápoj zapomnění.
Nepamatujete si tak, jak vám bylo v minulém životě ublíženo, nebo že jste sami ublížili…
Máte chuť si zajít pro nějaké vydání staré čínské mytologické knihy? Udělejte to! O zábavu budete mít jistě postaráno, tohle je totiž jen slabý odvar ze stovek mytologických bytostí, které po tisíciletí znovu a znovu ožívají, ať už v lidských fantaziích, anebo třeba jen v těch kouzelně psaných knihách…
