Zemi nestvořil Bůh, ale obr!
I Čína má své legendy o stvoření a jsou stejně silné a fantastické jako ty naše. Za stvořením světa stála jediná osoba, stvořitel Pchan-ku. Na úvod je potřeba upozornit na to, jak si Číňané již od starověku uvědomovali fyzikální zákony, a i ty nejstarší báje na nich byly založeny. Na začátku bytí existovala jen mračna hmoty a ticha, vesmír měl tvar vejce a v tomto vejci osmnáct tisíc let dřímal obr Pchan-ku. Pchan-ku se náhodou probudil a chtěl se podívat co se kolem něj děje, ale byl ohromený prázdnotou, a tak vzal obrovskou sekeru a jedním mávnutím rozbil ono vesmírné vejce. V tomto magickém momentě se začala vytvářet naše Země ze shluku hmoty. Hmota obsahovala těžké a lehké částice. Lehké částice se vznesly a vytvořily nebe, těžké zase klesly a stvořily povrch. Jenže poměr mezi těmito složkami byl nestálý, a tak se Pchan-ku rozhodl nebe od země držet, každý den vyrostl o tři metry, a tak se nebe postupně vzdalovalo zemi, až se po dalších osmnácti tisících let dostalo do dnešní podoby. Pchan-ku poznal, že jeho úkol skončil, zemřel a své tělo věnoval zemi, z jeho levého oka se stalo Slunce, z pravého zase měsíc. Z Pchan-kova dechu se stal vítr, z údů hory, z krve řeky a z nesčetných vlasů zvířata a rostliny. Tímto gestem byl tedy podle Číňanů stvořen náš svět a vesmír.
Nü-wa naučila páry žít v manželství
Po tom, co Pchan-ku stvořil svět, objevili se tři císařové, prvním z nich byla Nü-wa. Nü-wa přišla na zemi jako první. Když viděla, jak dokonale je provedena země a nebe, došlo jí, že zde něco chybí. Byl to život. A tak Nü-wa začala tvořit. Během jednoho týdne utvořila základ živočišné říše. První den stvořila kuřata, druhý den pak psy, třetí kozy, čtvrtý den prasata, pátý dobytek a šestý koně. Sedmý den si Nü-wa nechala na stvoření člověka. Začala tím, že z hlíny vytvarovala postavičky a dala jim život, tato práce byla ale nekonečná, a tak se Nü-wa rozhodla pro jiné řešení. Vzala si vinný proutek a obalila jej hlínou, po té začala tančit a hlína odpadávala po kapkách a z každé kapky vznikali lidé. Podle legend měla Nü-wa ještě jeden důležitý úkol, a to naučit lidi žít v manželství a rozmnožovat se, a tak tato bohyně zažehla oheň věčného života. Jednoho dne se ale nebesa roztrhla a země pukla, na lidi se začaly sběhávat šelmy z temných lesů a lidstvo strádalo. Když bohyně Nü-wa viděla, co se děje, rozhodla se znovu zasáhnout do lidských osudů a nebe a zemi spravila pomocí rákosu a hlíny. Po tomto těžkém úkolu se Nü-wa mohla konečně vznést na svém krásném voze taženým černým drakem a nechat lidstvo svému osudu.
Důležité je umět psát, počítat a… rybařit!
Lidstvo tedy přežilo katastrofu, ale lidé byli jako děti, neuměli se o sebe pořádně postarat, a tak se na zemi snesl Fu-si, bratr a manžel Nü-wy, a naučil lidstvo základním úkonům. Lidé se po jeho příchodu naučili psát, počítat i rybařit. Fu-si dal lidem kalendář a tak lidé pochopili význam času.
Osud lidí drží v rukou rolník Šen-nung
Posledním, třetím bohem, byl Nebeský rolník neboli Šen-nung. Nebeský rolník naučil lidstvo obdělávat půdu a zacházet s léčivými bylinami. Šen-nung dal lidem téměř všechny zemědělské nástroje, od pluhu až po sekeru. Ovšem rozpoznat léčivé byliny pro něj bylo složitější. Šen-nung se rozhlédl po zemi a viděl nemoci, které jeho lid sužují, viděl, jak lidé hladoví, protože nepoznají, která rostlina je jedlá a která ne, a tak se rozhodl svému lidu pomoci. Vybral pár nejodvážnějších a vydal se s nimi hledat pomoc, šli po mnoho dní i nocí, až dorazili k tajemné hoře. U této hory na ně ale začaly útočit všelijaké šelmy a bojovníci se bránili pouze bičem po dobu sedmi dní a nocí. Lidem se nakonec povedlo šelmy zahnat, a do dnes můžeme na některých zvířatech vidět pomyslné jizvy od bičů, například u geparda nebo hyeny.
Družina byla vyděšená z toho, co viděla, a naléhala na Šen-nunga, ten byl ale neoblomný, chtěl svůj lid zachránit, a proto bojovníky přesvědčil, aby vystavěli obrovskou plošinu, která se bude opírat o stěnu hory a povede až nad mraky. Stavba trvala celý rok, ale Šen-nung svůj úkol splnil. Po vyšplhání se lidem naskytl pohled na obrovskou plošinu pokrytou nejrůznějšími rostlinami, kde Šen-nung začal testovat rostliny a zapisovat vše co zjistil. Pozorování trvalo spoustu dní, ale nakonec Šen-nung popsal všechny a vytvořil pět základních plodin: pšenice, rýže, proso, fazole a sorghum. Vrcholem bylo, že Šen-nung objevil 365 léčivých rostlin a vytvořil herbář, který lidem pomohl léčit stovky nemocí.
Neobyčejný obyčejný Žlutý císař
Čtvrtou velkou osobností se stal takzvaný žlutý císař, který je považován za otce všech Číňanů. Nejdříve šlo o obyčejného člověka, který byl ale tak mocný a moudrý, že se začal považovat za boha. Trojice prvních králů sice stvořila svět a lidstvo, ale Žlutý císař začal schopnosti lidí umocňovat. Za jeho vlády se rozvíjela hudba, umění, školství, písmo a spousta dalších věcí. Podle starých legend císař vládl sto let a během této doby nedošlo ani k jediné bitce nebo krádeži. Lidé žili spořádaně a šťastně.
Proč Číňané věří, že předkové se mění v bohy?
Stejně jako křesťané, i Číňané věří, že každý kdo žil dobře, se po smrti odebere do nebe s tím rozdílem, že Číňané se stávají rovnou bohy. Tato legenda pramení od Žlutého císaře, který vládl tak dobře, že jej milovali lidé i zvířata, a tak se před smrtí rozestoupila nebesa a císař se svými úředníky usedl na zlatého draka, který jej odnesl do nebe. Od této chvíle lidé začali věřit, že smrt je jen brána k božskému životu a své mrtvé předky uznávají jako bohy a někdy jim dokonce přináší oběti.
Jak je tomu dnes?
Tyto čtyři základní božstva jsou pro všechny, věří v ně snad každý Číňan, kromě nich ale existují i jiná božstva, ta jsou ale u některých rodin brána s nadhledem, například: Bódhidharma, který překročil řeku na stéble rákosu; mnich Ťi-kung, který dokázal pomocí nadpřirozených schopností zvednout kmeny stromů z hory Emej; Čang San-feng, který vymyslel Taiji nebo osm nesmrtelných jako např. Lu Tung-pin, který si podrobil démony.
Dnešní víra v Číně se dělí do tří základních skupin. První skupina věří v zákony dané Konfuciem (Konfucianismus), druhá v Tao (Taoismus) a třetí v buddhismus.
Konfucius: středem všeho je žena
Konfucius byl čínský státník a filozof, většina Číňanu si ho ale spojuje s náboženstvím. Jeho správné morální techniky se staly slavnými a výrazně ovlivnily celou východní Asii. Konfucius neuznával nárok dědiců na trůn a tituly, věřil, že každý se do toho stavu může dostat sám, a tak je zbytečné, aby se titul dědil. Konfucius ani nenapsal žádné filozofické dílo, ale prostě jen shrnul etické normy, které by v sobě měl každý člověk chovat. Tento muž taky viděl v základu všeho ženu a hluboce ji uznával. Během svého života sepsal pět knih, ve kterých shrnul vše, co mu bylo předáno předešlou generací bez vlastních názorů. Po jeho smrti byly vydány další čtyři knihy pod jeho jménem, tyto knihy sepsali jeho žáci.
Tao hlásá: spojte se s přírodou!
Tao bylo vytvořeno pravděpodobně v pátém století před naším letopočtem a jeho základní myšlenka je víc než prostá. Člověk by měl respektovat přírodu, protože je její součástí, a čím více bude na tomto vztahu pracovat, tím déle bude žít. Někteří lidé dokonce věří, že pokud se Tau naprosto odevzdáte, můžete žít věčně. Náboženské rituály jsou především o meditaci, speciálním cvičení, správném dýchání a také o občasné dietě k očistě těla. Myšlenku Taa celkem přesně vystihuje verš:
„Ten, kdo ví, nemluví, ten, kdo mluví, neví.“
Čtyři pravdy buddhismu
V Číně se buddhismus používá především při pohřbech a podobných záležitostech. Jeho je Buddha, který se narodil v Indii ve čtvrtém století před naším letopočtem a jako první člověk došel osvícení. Během své cesty zjistil čtyři velké pravdy, které daroval svému lidu. 
1. život je bolest, utrpení a pomíjivost
2. toto vše pramení z jediného zdroje – z touhy po štěstí a připoutanosti k životu
3. odstraní-li se příčina, zruší se její důsledek, tedy odstraní-li se touha, nemá bolest své opodstatnění
4. aby bylo možné potlačit touhu, je nutné vést čistý a nesobecký život, tím lze dosáhnout nirvány (doslova „vyvanutí z bytí“), kterou končí koloběh převtělování a nastává absolutní blaženost
Myšlenka buddhismu je pro nás téměř nepochopitelná. Člověk, který chce jít touto cestou, nesmí toužit po materiálních statcích, dokonce i práce je brána jako touha mít něco hmotného, a proto mniši nepracují a živí se pouze z milodarů. Tento směr se do Číny dostal již ve druhém století a od té doby ušel kus cesty, Číňané si jej různě upravovali a kombinovali jej s učením Tao a podobně.
Ať již jde o bohy, konkrétní osoby proslavené svou moudrostí, nebo náboženství, v čínských dějinách hraje víra v legendy nezaměnitelnou úlohu. A pravděpodobně to tak zůstane už navěky věků…
