Člověk je celý svůj život provázen rituály. I v České republice existuje nepřeberné množství rituálů, které lidé dělají, aniž by si uvědomovali jejich náboženský význam. V Číně tomu je jinak, průměrní Číňané si jsou vědomi všech důležitých rituálů a jejich náboženského významu. Přímo nábožensky se zde doteď prožívá narození potomka, narozeniny, svatba i smrt, krom toho je celý rok protkán různými sezónními obřady. Velká část Číňanů věří v nadpřirozeno a božstva, úplně stejně, jako tomu bylo v historii. To se dotýká i rituálů pohřebních.
Pohřební rituály se na území dnešní Číny začaly ve velkém praktikovat již v mladší době kamenné, odkud existují archeologické nálezy z mnoha neolitických kultur. Nejvíce nálezů a poznatků o pohřbívání a s tím spojených rituálech máme z jang-šaoské kultury, která existovala mezi 7-3 tisíciletím před Kristem. Jang-šaoský lid žil podle toku Žluté řeky, která byla v té době hlavním centrem rozvoje lidských osad, zde také vznikly úplně první státní útvary v Číně. Kultura Jang-šao byla velice rozvinutá. Měla unikátní hliněnou keramiku z červené hlíny, pokryté různými výjevy i značkami, které připomínají písmo. Byli zdatnými agrárníky, rybáři a dokonce i ovládali tkalcovství. Jang-šaoský lid vybudoval mnoho sídlišť, například Pan-pcho-cchun a Si-anu. Města měla úctyhodnou rozlohu 50km čtverečních. Osada byla z důvodu ochrany obehnána příkopem o šířce šesti metrů. Takto rozvinutá kultura už měla pohřební rituály. Lidé byli pohřbíváni do hrobů ve skrčené nebo napřímené poloze, přičemž žena byla pohřbena 
uprostřed. Z pohřebišť se archeologové dozvěděli, že byla Jang-šaoská kultura matriarchální, neboť dary, které byly v hrobech žen, převyšovaly počtem dary v mužských hrobech. Jang-šaoská kultura měla i jiné zvyky pohřbívání. Na největším pohřebišti bylo nalezeno přes dvě stě padesát hrobů. Osmdesát jedna patřilo dětem, ty byly uloženy ve zdobených keramických amforách.
V údolí žluté řeky jsou důkazy i o jiném pohřebním zvyku. Kultura Hongshan pohřbívala spolu se svými mrtvými i zvířata. V některých nalezištích byly objeveny kosterní pozůstatky člověka, který měl po bocích zvířata. Jednoho samce a jednu samici. Podle moderních výkladů šlo o šamana a zvířata s ním pohřbená byli jeho strážní duchové, kteří jej měli doprovázet na posmrtné cestě. Archeologové a historikové věří, že už ve starověku existovalo velké množství čínských pohřebních tradic, ale velká část se nedochovala. Ještě do 19. století se v Číně často mrtví, pokud zemřeli v přírodě, pohřbívali na místě úmrtí, nebo pokud zemřeli v domě, byli odneseni kousek do přírody a tam překryti trávou a větvemi.
Podle některých expertů je základem veškerých čínských rituálů vzájemná prospěšnost, výměna darů mezi bohy, duchy a věřícími. Toto lze vypozorovat i v jiných kulturách. Například v Africe nebo na Haiti, 
kdy lidé své duchy prosí o pomoc výměnou za dary. To, že tomu tak bylo i v pohřebních rituálech, je patrné již v legendárních dynastiích Sia a Šang. Zde měly obřady již pevně danou strukturu. Císaři těmito obřady prokazovali svým předkům úctu. V archeologických vykopávkách z této doby bylo nalezeno v císařských podzemních pohřebních komnatách mnoho vzácných a drahých předmětů, ale také kosti zvířat a lidí, které, jak se archeologové domnívali, patřily obětovaným. To, jaký důraz kladou Číňané na pohřby, dokazuje i to, že i ten nejprostší pohřební rituál je nutné připravovat několik dní.
Kult předků
Jak již bylo nastíněno, v čínské kultuře je velice rozšířen takzvaný kult předků. Ten byl zpočátku jen výsadou mocných a bohatých lidí, ale později pronikl i do nejchudších poměrů. Každá rodina tak měla svůj osobní kult předků. Ten spočíval v uchovávání relikvií, v moderní době relikvie vystřídaly fotografie, kterou jsou součástí oslavných ceremonií. Smrt v rodině znamenala mnoho. Kromě vykonání dlouhého a složitého obřadu hlava rodiny truchlila tři roky. Pozůstalí museli nosit předepsané oděvy, ty se střídaly podle toho, kolik uplynulo od smrti času. Úmrtí je tedy spojeno i s etikou, konfuciánská etika v minulosti velila, že pokud byl člověk zastižen zprávou o úmrtí člena rodiny mimo domov, pozůstalý musel naříkat a vydat se okamžitě na cestu domů. Plakat měl během celé své cesty. Jak bylo řečeno, pohřební rituály se ujaly kvůli touze výpomoci shůry. Číňané neměli snadný život, časté byly hladomory a země byla neustále soužena válkou, nelze se tedy divit, že doufali v pomoc svých předků, či dokonce bohů. Samotné pohřební rituály tedy sloužily k zajištění skvělého posmrtného života pro zemřelého rodinného příslušníka. Ten pak měl ze záhrobí pomáhat pozůstalým, bylo tedy nutné, aby byl ve svém posmrtném životě šťastný.
V minulosti platilo, že starší nikdy nemůže ukázat respekt k mladšímu. Pokud tedy zemřel svobodný mladík, nemohl mu být ustrojen řádný pohřeb. Jeho rodiče nemohli vykonat žádné modlitby. Jeho tělo nemohlo být přineseno do rodinného sídla. To samé platilo i o dětech. Pohřební rituály se lišily dle sociálního statusu, pohlaví i zařazení, vždy však platilo, že byly a jsou neuvěřitelně nákladné, lidé do nich dávají vše, a znamená to, že ti z chudších vrstev mohou přijít i o veškeré své finance. Na výraz smutku se před domem vztyčil bílý prapor, ten měl všem v okolí dát najevo, že došlo v domě k úmrtí. Veškeré sošky božstev se pokryjí rudou barvou, ale nesmí být vystaveny tělu, nebo rakvi a odstraní se veškerá zrcadla. Věří se totiž, že ten kdo v zrcadle spatří rakev, toho stihne brzy v rodině úmrtí. Po pravici, nebo po levici se postaví gong, podle toho zda je zesnulým žena, nebo muž. Jedním ze zvyků, jak mladí truchlili, bylo nestříhání si vlasů po dobu 49 dnů. Také rodinní příslušníci nesmí nosit žádné šperky, ani nic rudé barvy, která je v Číně tradiční barvou štěstí. Také se různilo, kdy bude rakev umístěna v domě a kdy venku.
Po smrti se do úst zesnulého vložila rýže, poté se tělo umylo, obléklo do honosného úboru a uložilo do rakve. Rakev se poté vystavila do hlavní místnosti v rodinném domě. Víko bylo odejmuto a rakev otevřená. Tak se tradičně činilo, aby duše zemřelého mohla bez problému z rakve vyjít. Ta se pak mohla 
nasytit a napít na pokrmech a nápojích, které pozůstalí duši připravili. Jídlo i pití nosili pozůstalí duši zemřelého každý den a společně hodovali. Tak se dle Číňanů tvoří vztah mezi zemřelými a živými. Proto je většina rituálů spojena s jídlem, to sice slouží jako obětina ve všech kulturách odnepaměti, ale v Číně je tento vztah ještě užší. Proto je naprostým tabu zapichovat jídelní hůlky do běžného pokrmu, symbolizuje to obětování pokrmu předkům.
Samotný obřad pokračoval recitací modliteb k božstvům, která mají zajistit bezpečný průchod duše do podsvětí, tuto recitaci prováděl v noci kněz, jedná se buď o taoistické, nebo buddhistické texty, recitace je provázena hrou na gong, flétnu a trumpetu. Vedle rakve se pokládají šaty a sedátko, určené pro duši. Šaty symbolizují schránku pro duši, pokud je zrovna v domě. Všichni truchlící poté nosili dary a zapalovali za zesnulého vykuřovadla a rituální mísy. Nesměla chybět ani schránka na příspěvky, ta, stejně zapalování vykuřovadla, značila respekt k rodině a zesnulému a také měla minimalizovat výdaje, která rodina musí do samotného pohřbu investovat. Během celého smutečního obřadu stráží na dvorku domu lidé. Číňané věří, že mrtvola musí být hlídaná. Délka smutečního obřadu se různila a záleželo na finančním zázemí rodiny, minimem je jeden den, který je určen k obětem a modlitbám, ale většinou trval v chudších vrstvách tři až sedm dní.
Existovaly dvě tradice délky první fáze smutečního obřadu, První verse nejčastěji trvala 49 dní. Z toho nejdůležitějších bylo prvních sedm. Každý sedmý den se odříkávaly modlitby. V tradici bylo na bedrech dcer, aby nesly všechny finanční náklady za pohřeb. Hlava rodiny by měla být aspoň na první a druhé obřadní modlitbě za zesnulého. Druhá tradice ukládá dělat rituály každý desátý den. Existují doklady, že některé smuteční obřady trvaly až tři měsíce. To se týkalo jen těch nejzámožnějších rodin v Číně.
Poté co jsou všechny obřady v domě odříkány, rakev se napevno uzavře, to symbolizuje oddělení mrtvého od živých. Na samotnou rakev se poté umístí žluté a bílé svaté papírky, aby chránily tělo od nečistých duchů. Číňané věří, že pokud by pozůstalí viděli rakev, jak se uzavírá, přineslo by jim to smůlu, proto musí všichni přítomní odvrátit zrak. Poté se rakev odnese pryč z domu. Ten kdo nese rakev je požehnán mrtvým, proto se tohoto úkonu ujímá co nejvíce dobrovolníků. Ještě než se odnese rakev na hřbitov jsou z ní sundány papírky a rozptýleny do okolí. Přitom jsou odříkány další modlitby. Pak se rakev pomalu veze ke hřbitovu na voze. Nejstarší syn a rodinní příslušníci jdou hned za ním a hlavami se dotýkají vozu. Pořadí rodinných příslušníků se řídí dle jejich statusu. Samotný vůz je různě zdobený. V průvodu mohu být neseny různé věci, jako sošky, lodě, vozidla, ty symbolizují bohatství rodiny
Jako poslední část rituálu byl smuteční pochod s nosítky a hudbou. Pozůstalí byli oblečeni v tradičním rituálním oděvu z pytloviny. Samotné vykopání hrobu se řídilo podle pravidel Feng shui. Vybralo se nejvhodnější místo pro vykopání hrobu. Místo se určilo pomocí speciálního Feng shui kompasu zvaného Lo–Pan. Číňané věřili, že je nutné hrob vykopat na správném místě, kde bude pozitivní proudění energie čchi. Po vykopání hrobu byl další obřad, například vzývání boha země. Přitom se pořádala honosná hostina.
Jídlo i ošacení bylo pohřbeno s mrtvým v hrobě a na místě byla vztyčena pamětní deska. Tím, že se na ní napsalo jméno zesnulého, byla propojena s jeho duší. Rodina si po vzložení rakve do hrobu vzala pamětní desku sebou domu a umístila ji na rodinný oltář. Po umístění se konala další hostina, která se skládala z ze zbytků z hostiny konané na hřbitově. Po samotném pohřbu následovaly tři další obřady. Ty se vykonávaly v průběhu tří let smutku. Dva byly kvůli příznivému osudu a jeden kvůli duševnímu míru. Pokud zemřela hlava rodiny, její pamětní deska se umístila před všechny ostatní. Jelikož Číňané aktivně uctívají jen pět generací rodu, je vždy ta nejstarší vyjmuta z oltáře.
Samotný pohřeb není zaměřen na smrt, ale na pokračování života, jsou zde přítomné rituály, které mají rodině zajistit další bezproblémové fungování. Na víko rakve se hází fazole, což je akt, který má přivolat potomstvo. Pro mrtvé se pálí modlitby za peníze, které mají přinést mrtvému dostatečný přísun financí i v posmrtném životě.
Číňané musí být v neustálém kontaktu se zemřelými, aspoň jednou denně musí někdo z rodiny navštívit oltářní místnost a pomodlit se ke svému otci a předkům. Číňané se svými zesnulými předky komunikují, jako by byli před nimi. Na oltáři zasvěceném předkům se zapalují vonné tyčinky a různá vykuřovadla.
