Kaligrafie je jedním z druhů tradičního čínského umění. U kaligrafie záleží na stylu písma, způsobu jeho zachycení a kráse určené působností celku i jednotlivých tahů. Říká se, že v jednotlivých znacích se odráží podoba kaligrafa, protože každé dílo vzniká hluboko v jeho srdci.
Kaligrafie je druhem výtvarného umění, které je rozšířeno téměř ve všech zemích Dálného východu, a to zejména v Číně, odkud také pochází. První kaligrafické znaky na stěnách vznikly přibližně v 6. až 7. tisíciletí před naším letopočtem. Nejstarší dochovaný klasický kaligrafický skript pochází z 2. století našeho letopočtu.
Střípky z historie kaligrafie
V 7. století našeho letopočtu byly čínské kaligrafické znaky společně s buddhismem a konfucianismem převzaty Japonci. Původně je používali výhradně kněží na opisování súter a jiných náboženských textů. V průběhu 8. století si Japonci vytvořili vlastní písemný systém – slabičnou abecedu zvanou Kana.Té předcházela abeceda zvaná Manyogana, která používala vybrané čínské znaky odpovídající foneticky slabikám používaným v japonštině. S postupem času se znaky začaly dále vyvíjet a také zjednodušovat. Výsledkem byly dvě abecedy v kaligrafii používané dodnes – Hiragana a Katakana.
Kaligrafie je nejen čínská výsada
Nejčastěji se můžeme setkat s čínskou, japonskou a evropskou kaligrafií. Rozdíl mezi čínskou a japonskou kaligrafií je především ve stylu jejich písma. Čínská kaligrafie používá znaky (zvané Kandži) a japonské slabičné abecedy (Katakana, Hiragana). Existuje v ní pět základních stylů, kterými jsou: Zuan Shu (pečetní), Li Shu (psací, kněžský), Kai Shu (blokový, standardní), Hsin Shu (polokurzívní) a Tsao Shu (kurzívní).
Japonská kaligrafie obsahuje výše uvedené styly, které navíc doplňují znaky z abecedy Kana. Pro zajímavost: V Japonsku se kaligrafii říká „Šódó“, což znamená „cesta písma“. Japonská kaligrafie se od evropské liší zejména tím, že klade větší důraz na proces psaní, než na samotný výsledek.
Objevte kouzlo čínské kaligrafie
V Číně se s kaligrafií můžeme setkat téměř na každém kroku, je zde totiž považována za projev osobnosti a vzdělanosti. Lyrické perly Mao Ce-Tunga, básně Ťiang Ce-Mina, ale také básně moderní doby, aforismy a symboly štěstí zde zdobí stěny kanceláří ve většině úřadů. Kaligrafie je často zavěšována na zeď jako výzdoba, navíc je tématicky zaměřená k ročnímu období (například v létě taková, která má „chladivý“ význam a naopak).
Uchvátilo vás kaligrafické umění natolik, že byste jej chtěli poznat blíže? V případě, že vaše odpověď je kladná, pak rozhodně neotálejte s návštěvou této krásné země. Kochat se zde můžete nejen krásou přírody a kulturními památkami, ale také opravdovými kaligrafickými skvosty.
Můžete zde také výhodně zakoupit kaligrafické výtvory od učených umělců a v České republice je se ziskem prodat. Nemusíte se bát, že by o ně nebyl zájem.
Pro zajímavost: Toto umění přerostlo v zálibu miliónů Číňanů. Mezi významné kaligrafy současnosti patří Anne Robin z New Yorku a Katie Hughes ze San Franciska.
Kaligrafie podle feng-šuej
Kaligrafie by se podle pravidel feng-šuej měla zavěšovat do vstupního prostoru, případně na severovýchodní, severozápadní či jihozápadní stranu pokoje – jsou to oblasti „šesti konfliktů“, „pohromy“ a „smrti“. Na těchto místech má kaligrafie pozitivní účinek, neboť zde zahání negativní vlivy.
Za silný prvek feng-šuej je považován znak „Fu“, který znamená štěstí. V případě, že je napsán vzhůru nohama, symbolizuje zvýšení zisků v podnikání. Kaligrafické znaky se ve feng-šuej často kombinují s vodními prvky a rybami.
Jak začít s kaligrafií?
Zvládnout umění kaligrafie vyžaduje nejen potřebný talent, ale také dlouhé roky praxe. Při psaní kaligrafických znaků je důležitá správná pozice těla, dýchání v harmonii s pohybem a samozřejmě i maximální koncentrace. Nejjemnější kaligrafické pohyby nikdy nejsou prováděny jen pouhým pohybem zápěstí, musí vycházet z boků. Jednotlivé tahy se vždy píší jedním tahem – vracení nebo opravování zde není povoleno. Navíc musí být psány ve správném pořadí, je tedy velmi snadné udělat chybu…
Kaligrafické pomůcky
Mezi základní kaligrafické pomůcky patří štětce (Fude), tyčinky třecí tuše (Sumi), třecí kameny (Suzuri) a papír (Waši). Speciální sady, obsahující výše uvedené pomůcky, jsou k zakoupení na internetu. K dostání jsou také odborné knihy, které vás poutavě provedou od nejzákladnějších technik až ke složitému kaligrafickému umění.
V hlavní roli štětec
Štětec je v kaligrafickém umění používán již několik tisíciletí a to zejména proto, že dokáže dokreslit jemné detaily, které jsou perem či tužkou nenapodobitelné.
Při psaní kaligrafie je důležité, aby byl štětec pevný, zároveň ohebný a také pružný. Jeho vlastnosti ovlivňuje především výběr materiálů. Hlava se vyrábí tradičně ze zvířecí srsti (jelení, králičí, lasičí, kozí, koňské, prasečí srsti, případně vousů potkanů), násadky jsou z různých materiálů (rohoviny, slonoviny, porcelánu, stříbra, zlata, nefritu, bambusu nebo obyčejného plastu). Tloušťka ani délka štětce není jasně stanovená. Výroba je tradičně rozdělena do 48 kroků. Zajímavé je, že i když výrobní postup je daný, v rámci jednotlivých kroků neexistují žádná pravidla. Každý výrobce má svůj vlastní postup, který má prověřený dlouholetou zkušeností. Štětce od jednotlivých výrobců se tak mohou výrazně lišit.
Pro zajímavost: Nejstarší štětec dle legendy zhotovil ze zaječích chlupů před 2 200 lety čínský generál Meng Tien, který císaři tímto štětcem psal zprávy ze svých tažení.
Netradičním a zvláště cenným dárkem je kaligrafický štětec, jehož hlava je vyrobena z jemných vlasů novorozenců. Na násadce je vyryto jméno a datum narození dítěte.
Čínská tuš
Stejně jako štětci a papíru, je i výrobě tuše věnována značná pozornost. Její složení ovlivňuje životnost písemnosti a také její estetické vnímání. Dříve se k výrobě používaly různé přírodní materiály smíšené s vodou a doplněné o pryskyřici, která měla zpevňující efekt. První tekutá tuš byla vyrobena ve 3. století p. n. l. za dynastie Chin. Tuš v pevném skupenství – tak, jak je známá dnes, se začala vyrábět na přelomu 3. a 2. století p, n. l. Je to směs sazí, klihu a vody. Pro dosažení žádané hustoty se zpracovává do různých forem a nechává zaschnout. Před psaním se tuš rozmělňuje společně s vodou v tzv. třecích kamenech. Kvalitní čínská tuš by měla mít purpurový nádech a při zlomení tyčinky bychom měli slyšet čistý a rezonovaný zvuk.
Kaligrafické styly
Kaligrafických stylů existuje velké množství, ovšem základních je pouze pět. Styly zvané Tenšo a Reišo napodobují způsoby psaní znaků z dávných dob. Styly Kaišo, Gjóšo a Sóšo jsou moderními variantami, které se v součastné době hojně používají. Níže si jednotlivé styly představíme.
Tenšo – je nejstarším stylem, který je nejblíže původní myšlence. Symbolizuje styl prvních znaků rytých do krunýřů želv a kostí. Setkat se s ním můžete na pečetích nebo razítkách.
Reišo – tento styl je charakteristický psací pomůckou, kterou je kousek seříznutého bambusu (předchůdce štětce) a slavnostními, protaženými čárami.
Kaišo – je moderním stylem kaligrafie, který do posledního detailu vykresluje všechny charakteristické prvky znaků, aniž by je spojoval.
Gjóšo – dalším moderním stylem je tzv. tekutý styl, jenž charakteristické prvky znaků plynule a v minimálním počtu tahů spojuje a zjednodušuje.
Sóšo – poslední je tzv. trávový styl. Je specifický tím, že vykresluje pouze základní prvky, které maximálně zjednodušuje. Provádí se s pomocí speciálního štětce. Výsledkem jsou tahy, ze kterých vysvítají jen esence znaků. Je považován za abstraktní kaligrafický styl.
Co říci závěrem? Podlehli jste i vy kouzlu kaligrafie a rádi byste se o ní dozvěděli ještě více informací? Pak se můžete přihlásit do speciálních kurzů, které se tímto velmi zajímavým a duchovním uměním zabývají. Každoročně se jich v České republice pořádá hned několik.
