Čínská kultura disponuje ve zvycích mnoha rozdíly. Téměř v každém aspektu života najdeme odlišnost od západní kultury a jejího smýšlení. Mezi takové rozdíly patří i oslavy narozenin. Oslavy narozenin patří mezi velké události, ale jen pokud se dožijete určitého věku.
Číňané si nejvíce váží nejstarších členů rodiny a proto i jejich oslavám narozenin se přikládá největší důraz.
V čínské kultuře se na narozeniny nebere takový zřetel, jako tomu je v České republice, nebo v jiné západní zemi, alespoň ne u mladých lidí. Je to dáno prostým faktem, že Číňané kladou na všechny svátky neuvěřitelný důraz. Každá oslava, či ceremonie stojí rodiny téměř veškeré jejich jmění. Ať už se jedná o oslavy zásnub, narození dítěte, nebo různé večírky a náboženské rituály jako jsou pohřby. Takové investice dokáží zruinovat i zámožnější rodiny. Narození dítěte, či zásnuby jsou provázeny i několikatýdenními bouřlivými oslavami, kdy se do celého dění zapojují i vzdálení příbuzní a přátelé rodin. V historii i dnes je ekonomicky neúnosné slavit každé narozeniny, a protože se v čínské kultuře dostává nejvyšší úcty nejstarším členům rodiny, i v oslavách narozenin tomu není jinak. Avšak to neznamená, že by se neoslavovalo i při jiných příležitostech.
První velkou oslavou v životě člověka je jeho narození. Narozeniny jsou pro čínskou kulturu vstupem do tohoto světa, je to první a největší věc, kterou člověk v životě dokáže. Oslava narození dítěte je rozdělena do dlouhodobého rituálu. Nejdříve se slaví třetí den po narození, poté měsíc, sto dní a nakonec první rok života. To vše provází různé rituály, ale dosažením prvního roku života oslavy v našem západním smyslu na dlouhou dobu končí. Až na první narozeniny dostávalo dítě v Číně 
jméno, jméno muselo být šťastné, aby odhánělo démony, které dětské duše podle folkloru lákaly. Pokud syn zemřel v raném věku, dalšímu narozenému synovi se dalo dívčí jméno, aby se oklamali zlovolní démoni a chlapec do té doby získal tolik síly, aby je dokázal přemoci. Nepořádají se žádné večírky, nedávají se dárky. Existují však výjimky, například u oddaných párů. Pokud je to rok, kdy byl pár oddán a slaví jeden z nich narozeniny, pošlou obě rodiny oslavenci dar.
Číňané už od počátku své historie dávali velký důraz na dlouhověkost. Snažili se najít elixír mládí nebo dlouhověkosti, nosili u sebe magické symboly, které jim měli zajistit dlouhý život a své domovy vybavovali soškami, směřujícími patřičné energie čchi. V mýtech se objevují Nesmrtelní, nebo svatí, kteří se nesmrtelnosti snaží dosáhnout, jmenovitě Lui Hai, taoistický učenec, který se stal postupně Nesmrtelným. Samotná dlouhověkost pak patří mezi tři taoistická čínská štěstí, životní štěstí, dlouhověkost a bohatství. V čínských rodinách hluboce zakořenil kult předků, tedy uctívání již zesnulých členů rodiny, ale také nejstarších členů rodiny. Ti jsou do dnes považováni za nejdůležitější členy rodiny. Mladší členové musí dle složité hierarchie vzdávat starším hold i respekt. V Číně platí, 
že jen mladší může řádně pohřbít staršího, že mladší nabízí jídlo starším a pomáhá jim. Rodiny žijí tradičně ve vícegeneračních domech. Tato úcta ke starším se reflektuje i v oslavách jejich narozenin. Pravé oslavy začínají až v šedesáti letech a dalších výročích. Taková oslava se neobejde bez obvyklých čínských slavnostních prvků, jako je velká honosná hostina a spousta hostů. Hosté se sezvou už ráno, celý den se hoduje, hrají se společenské hry, a popíjí alkohol. Přitom se oslavenci dávají různé dárky.
Mezi hlavní rituály patří vzdání holdu bohu dlouhověkosti Shou Xingovi, ten byl jedním z tří hvězdných bohů štěstí, byl také znám jako Stařík Jižního pólu. Podle starých čínských pověstí strávil Shou Xing v lůně matky deset let, než se vůbec narodil, neboť se narodil předčasně, měl holou hlavu, avšak ihned po narození bylo vidět, že má podobu starce. Podle legend byl ShouXiang zodpovědný za životní cyklus lidí. Rozhodoval o tom, kdo bude žít a kdo zemře, to dělal tak, že si jména těch, kteří měli zemřít,psal na svůj magický pergamen. Pokud si zapsal datum něčí smrti, nemohl s tím už nic dělat. Některé příběhy ale vyprávěly, že ShouXing několikrát tento božský zákon porušil. Pokud byl ShouXingovi někdo sympatický, mohl nenápadněprohodit čísla, nebo jinak obejít zákon. Jako například v případě chlapce, který měl žít do devatenácti let, ale ShouXing prohodil čísla na pergamenu a tak žil let devadesát jedna. ShouXing se stal velice populárním božstvem, někdy spojovaným i s historicky 
doloženými postavami. Co spojovalo všechny tyto osobnosti, byl požehnaný věk, kterého se dožily. Některé příběhy časem dostaly více mýtický ráz a tak z více jak sta let, kterých se měl dožít PengZu, bylo náhle pět set, osm set, nebo dokonce i dva tisíce let. Číňané v minulosti říkali narozeninám Oslava tisíce podzimů, což bylo přání, aby se oslavenec dožil tisíce let.
Dva typy „narozenin“
Číňané mají dva typy „narozenin“ ten skutečný věk, který se odvozuje od dne, kdy byli narozeni a věk takzvaně falešný, který je vždy o rok vyšší a počítá se od prvního dne nového čínského roku. Číňané věří, že člověk se rodí o rok starší. Celé oslavy nového roku jsou protknuty velkolepou symbolikou, pátého dne se zde oslavuje narození Budaie, božstva, které přináší bohatství a dne sedmého narození všech lidí. Tento den se nazývá Renri. Renri je stejně bouřlivé jako všechny čínské oslavy. Často se jí různá bohatě zdobená jídla, obzvláště tuňák se salátem. Tuňák se jí, protože je spojováno toto slovo s dobrým osudem, štěstím a hojností. Jídlo se hází do vzduchu a přitom se nahlas říkají přání, která se mají v nadcházejícím roce splnit a zajistit si tak do dalšího roku prosperitu. Věří se, že čím výš se jídlo hodí, tím spíše se přání splní. Zpráva se dostane blíže nebesům. Jídlo, které by se nemělo v žádném případě dávat jako narozeninový dar by němelo mít tvar hodin, které se čtou stejně jako slovo smrt. Naopak vařené vejce obarvené na rudou barvu je tradičním dárkem. Vejce dostává potomek první rok svého života a o Renri se darují tyto rudá vejce jako symbol štěstí. Vejce jsou symbolem plodnosti a přerodu a od starověku má v mytologii zásadní úlohu.
Tradiční dárky
Tradiční dárky se liší podle toho, kolik oslavenci je. Sedmdesátiletí tradičně dostávají nefritový váleček. Nefrit se dříve umísťoval i mrtvým do úst, věřilo se, že nefrit má kouzelnou moc a uchrání tělo před rozkladem. Nefrit je spojován se smyslností, potencí a silou. Sám Nefritový císař je v čínské mytologii nejvyšším bohem vládnoucím z nebeského paláce. Ženám se zase na narozeniny tradičně dávají lilie. Lilie podle čínských pověr jsou rostliny, které přináší do rodiny syny a pomáhají ženám zapomenout na věci, které je v životě trápí.
Dalším méně známým darem je darování vyobrazení víly Ma-gu. Ma-gubyla rozšířenou bohyní štěstí, vyobrazována byla s bambusovou tyčí a košíkem ve kterém měla zázračné houby, květiny a broskve. Měla abnormálně dlouhé nehty, ty vyjadřovaly štěstí, které přinášela, protože si dokázala sama poškrábat záda, když jí svědily. Ma-gu se stala v některých částech Číny narozeninovým darem díky právě díky symbolům broskví a bambusu, které představují dlouhověkost a někdy i nesmrtelnost. Starším mužům se často dávají vyobrazení symbolů štěstí. U blahopřání se velice často objevuje obrázek muže s dítětem na zádech, v jedné ruce drží vějíř z banánových listů a v druhé hůl s pomeranči nad nimi lítá hejno netopýrů. V řeči symbolů to znamená hodně štěstí a zdraví.
