Škatule zajímavostí: originální sbírka všeho, co má přívlastek „čínské“...

Čína je pro většinu Evropanů zemí exotickou, její krásná příroda a kultura silně ovlivňuje stravovací návyky, etiketu a stolování.

Číňané věří, že vyvážená strava nahradí každý lék a dokáže často i vyléčit nemoci.

Číňané kladou na stravování velký důraz, je pro ně něčím víc, než jen chuťovým prožitkem a zasycením, často se jedná o významnou společenskou událost, nebo dokonce rituál. Je zajímavé, že otázka „Jak se máte,“ znamená v doslovném překladu, „Už jste jedl?“ V Číně se tak ptají na zdravotní stav, jak psychický ta fyzický. Věří totiž, že vyvážená strava nahradí každý lék a dokáže často i vyléčit nemoci. Stravování je tedy důležitým aspektem života Číňanů a pojí se k němu mnoho tabu, postupů a zajímavostí. Číňané si stvořili mnoho jídelních rituálů, které se liší příležitost od příležitosti. Jinak se hoduje o svatbě, jinak o narozeninách a narození dítěte, a jinak na pohřbech. Pokud dojde k nějaké významné rodinné události, sejde se celá rodina, nebo přátelé a ti přinesou hostitelům dary. Hostitelé pak na počest hostů uspořádají honosnou hostinu. Největší událostí je svatební hostina i ta má rituální podtext. V některých oblastech Číny se podávají symbolické rituální chody, které symbolizují štěstí páru, štěstí celé rodiny, věrnost a dlouhověkost. Jsou zde totiž obsažené plodiny, které jsou v čínské tradici symbolem vztahu, lotos, datle, lepkavá rýže. Zvyky se liší vesnice od vesnice. V Pekingu se hostům podají nudle, ty symbolicky říkají, ať host ještě setrvá u hostitele. V jižní Číně tradičně hlava rodiny hostům nabídne teplý čaj, sladké pečivo, nebo vejce. V jiné oblasti Číny se podávají na uvítanou mandarinky a pomeranče, symbolizují štěstí.

Číňané nejedí pouze hůlkami

Číňané nejedí pouze hůlkami, jak se často traduje, ve skutečnosti používají kromě hůlek i nám dobře známé vidličky a nože, často používají i ruce. Čínské hůlky jsou však nejužívanější a nejtradičnější příbor v celé Asii, jsou rozšířené v Číně, Koreji, Japonsku, Vietnamu a částečně Thaisku. V Číně se jim říká kuaizi, jedná se o dřevěné hůlky s jedním koncem hranatým a druhým kuželovitým. Tyto hůlky mají původ v čínské dynastii Šang, první nalezené hůlky byly vyrobené z bronzu a datují se do 1200 před Kristem. V té době nebyly příborem, ale spíše nástrojem na vaření, obracení masa na pánvi a manipulaci se žhavými uhlíky. Dle pověsti z počátku Číňané připravovali jídlo na ohni, jídlo však v té době mohli konzumovat pouze holýma rukama a proto mohli jíst jídlo, až když vychladlo. Protože měli hlad, naučili se jídlo přemísťovat z ohně pomocí větviček, z nich se později staly známé hůlky. Jako příbor se začaly používat až v dynastii Han. Tradičně jsou hůlky dlouhé 19cm, ale existují i delší až 26cm, které se užívají jako vařečky a šlehače. Správné držení hůlek je důležité, v Číně ukazuje dobré vychování, a patří k etiketě. Malé děti se učí držet hůlky od malička, aby se jim lépe s hůlkami učilo, jsou na koncích spojeny gumovým kroužkem a vypadají jako pinzeta, lépe se tak dětem s nimi učí. Má se za to, že používání hůlek stimuluje určité části mozku a pomáhá jim se rozvíjet, proto jsou je výuka správného držení hůlek procvičována i ve školách, kde mají zavedené hry sbírání malých předmětů hůlkami.

Ke správné práci s hůlkami patří mnoho zásad slušného chování, sám Konfucius pravil svým stolovníkům, ať jedí pouze hůlkami a lžící, že vše ostatní je neslušné, proto je třeba dbát na rozsáhlou etiketu práce s hůlkami: S jídelními hůlkami se neťuká o sebe, ani se s nimi jinak nevytváří zvuky, je to považováno za neslušné. Nikdy by se nemělo s hůlkami vrtat do jídla, tomuto přečinu se říká kopat si hrob, v asijské tradici je zapíchnutí hůlek do talíře symbolem obětování pokrmu zesnulým (hůlky připomínají vonné tyčinky). Hůlkami se neposouvají talíře ani šálky s pitím. Rýže se servíruje v miskách, Číňané jedí tak, že si misku přiblíží k ústům a rýži do nich hůlkami posunou, hůlky se ale nesmí dotknout úst. V jezení jsou znevýhodnění leváci, protože hůlky se vždy drží v pravé ruce a miska v levé. Je velice neslušné ukazovat hůlkami na spolusedící, nebo jimi ťukat o hranu misky. Co je naopak ukázkou slušného chování je přiblížit jídlo ke svým rodinným příslušníkům, pomoci jim s nabráním soust a také prvně nechat vybrat si jídlo těm nejstarším. Na co si také dávat dobrý pozor je nebrat si příliš velká sousta, pokud je sousto příliš velké, užívá se tradičně lžíce. Je neslušné ukázat při jídle dlaně, proto by měly stále směřovat k zemi. Pokud se nechají hůlky na vrcholu misky, značí to, že jste dojedli, pokud hůlky necháte na straně misky, znamená to, že si dáváte pauzu. Také je třeba si dávat pozor na to, abychom nesvírali hůlky v pěstech, Číňané to berou jako agresivní gesto. Jako symbol neštěstí je někdy považováno, když hůlky položíme zkříženě.

Hůlky lze pořídit za pár korun, ale existují i exkluzivní verse pro majetné, ty se vyrábí z korálů, nefritu, který je pro Číňany velmi posvátný, i ze stříbra, věřilo se, že pokud je jídlo otrávené, tak stříbrná hůlka varovně zčerná. Hůlky mají i symbolický význam, jsou častým darem spolu s jídelními miskami, novomanželům, kterým se dává toto věno ovázané rudou stuhou štěstí. Hůlky se staly i důležitými při testování zručnosti i jako cvičné zbraně.

Etiketa samotného stolování je stejně důležitá jako správné zacházení s hůlkami. Do zásad patří i takové věci, jako kdo hostinu zahájí, kdy, jak a která jídla budou nabízena, jak se u stolu chovat, jak stolování ukončit a podobně. Číňané mají ke stolování, jako i k jiným aspektům běžného života až náboženský vztah a tak se ze stolování stal rituál, který může trvat i několik hodin. Tradičně se hoduje u velkého, prostřeného, kulatého stolu, který má vyvýšený prostředek, s kterým se dá rotovat. Kulatý stůl se používá, protože odpadá problém s vyznačováním pozic a snadná přístupnost chodů ze všech míst stolu. U stolu je jediná čestná pozice a to čelem ke vchodu do místnosti.

U stolu se používají hůlky, na polévku lžíce, nůž nikdy, protože sousta musí být velká tak, aby se dala bez potíží sníst. Odtud plyne i jeden z důvodů, proč je čínská kuchyně tak zdravá, kousky jsou tak velké, že se zabrání hltání a tak se zlepšuje trávení. Samotná hostina se zahajuje přípitkem, buď pivem, vínem nebo pálenkou, nikdy ne čajem. Před a po jídle se podává buď zelený nebo černý čaj, prostý jakýchkoliv ochucovadel. Zelený čaj je též prospěšný pro trávení. Samotné hodování zahajuje hostitel. Stejně jako na západě i v Číně je krajně nevhodné začít jíst před pokynem. Dalším rozdílem od našeho způsobu je fakt, že Číňané nedělí jídla na jednotlivé porce, ale servírují je na oválných, nebo kulatých mísách. Mísa samotná je něco jako rodinná chlouba a často jde o překrásně zdobenou mělkou mísu z drahého porcelánu. Odkud si strávníci hůlkami nabírají do svých misek to, nač mají zrovna chuť, jedná se tedy o takový švédský stůl. Kromě misky má každý strávník před sebou porcelánovou lžičku na polévku a šálek na čaj. Často také malé misky na sojovou omáčku, ocet, papričky, nebo hořčici. Volitelné jsou pak ještě tři sklenky. Velká sklenice je na pivo, střední na víno a malá je určena pro pálenku. Pálenku a víno lze upíjet jen během přípitku, pivo a čaj je možno pít kdykoliv během hostiny.

Chutě

Jídel je široká škála, suchá jídla jsou střídána šťavnatými, lehká těžkými. V Čínské kuchyni je kladen důraz na harmonii, která vychází z taoistické filosofie, proto by měly být při stolování vystřídány všechny chuti, jídla by měla obsahovat základní barvy v dokonalé harmonii a prožitek by měl být vnímán všemi smysly, jen tehdy je jídlo dokonalé. Číňané považují kuchařství za umění a rituální praxi. Množství chodů se liší region od regionu. V Pekingu se například podává nejméně osm talířů s jídlem a osm misek na teplé pokrmy. V severovýchodní Číně se každé jídlo podává dvakrát, protože sudá čísla jsou pro zdejší lid šťastná.  Na severu se zase jako zákusek servírují různé smažené nebo opékané placky. Nejčastěji se začíná oběd nebo večeře studeným masem a zeleninou, poté se chody střídají podle zásad harmonie. Je neslušné si jídlo dochucovat, jídlo by mělo být dokonalé tak jak je.

Je zajímavé, že poté, co všichni snědí hlavní chod, přinese se velká miska s polévkou, kterou si strávníci nalijí do použitých misek, ve kterých doposud jedli. Polévka je z počátku jezena hůlkami, vyjí se velké pevné kousky a poté buď vypije, nebo vybere lžičkou. U samotného hodování je běžné říhání a zašpinění stolu, v Číně to je důkaz toho, že si strávníci jídlo vychutnali. Proto není nezvyklé ani jiné hlasité vychutnávání jídla, jako je srkání a mlaskání. Co je však naprosto nepřípustné, je vysmrkat se během hostiny, nebo se naklánět nad miskou rýže.

Formálnější hostiny mají podobný průběh jako ty rodinné, nebo přátelské, většinou jsou však mnohem honosnější a místo misek mají strávníci k dispozici talíře. Také by nemělo chybět občerstvení ve formě sušeného ovoce, zeleniny, studeného masa, nebo ořechů. Ty nejlepší kousky jídla vybírá hostitel speciálními hůlkami a dává svým hostům. Ti mu za tuto poctu náležitě poděkují. Tak jako u rodinných hostin i zde je zakončeno hodování polévkou a na závěr miskou rýže, která vše uzavírá. Rýže se však nejí, byla by to urážka hostitele, protože by všichni měli být již příjemně nasyceni.

Samotná příprava jídel je většinou rychlá, ale vyžaduje praxi. Jídla se dělají na sporáku s možností silného ohně, Číňané jsou experti na krátkou tepelnou úpravu jídla. Zelenina si díky tomu ponechá velké množství minerálů. Tyto pokrmy se připravují na takzvané pánvi wok, což je hluboká pánev s šikmými stranami. Je důležité, aby byla pánev kvalitní, šikmá vnitřní strana by měla být z teflonu a dno ze slídy, mědi a skla. Kvalitně vyrobená pánev pak má rovnoměrně měnící se teplotu po celé své šířce, což je důležité pro správnou přípravu pokrmů, jídlo se rovnoměrně ohřeje. Dalším nástrojem je nůž, čínský nůž je z kvalitní oceli a připomíná typický sekáček, ale není jím. Jedná se o nůž pro mnoho účelů, seká se s ním maso na jemné nudličky, ale slouží i na vykosťování a dokonce i na naklepávání, jako palička. Nůž musí být z kvalitní oceli a měl by být extra ostrý, jen tak dokáže bez potíží překrojit i kosti. Velikost ostří se různí, ale horní limit je 22cm. Dalším náčiním, které nesmí v čínské kuchyni chybět je pařák. Pařák je kotlík, do kterého se vkládají pařáky, které jsou upletené z bambusu. Slouží na přípravu jídel v páře, tedy hlavně na rýži. Některé rodiny dávají doprostřed hrnce porcelánovou misku, kde je nějaký druh masa. Samotný pařák se vykládá lotosovými listy, nebo režným plátnem.

V některých oblastech Číny se rýži nedaří, proto se zde i rozšířily jiné tradiční ingredience a tedy i náčiní. Jedním takovým je váleček, ten je dlouhý 30 cm a zhruba 4 cm široký. Slouží k uválení nudlového těsta, které se používá k výrobě těstových taštiček.

Ve všech oblastech nesmí chybět naběračka, kterou se dochucují jídla. Jsou nejčastěji z oceli s dlouhou násadou zakončenou dřevěnou rukojetí. Také je zde tradiční cedník, který slouží k vyndání masa či těstovin z rozpáleného tuku a vody.{jcomments on}