Čína, směs národů, menšin a nejrozličnějších mentalit. Když se řekne Čína, jistě si každý vybaví nějakou svou představu „Číňana“, a to ať rolníka na rýžovém políčku, vojáka, člena strany či úspěšného obchodníka. Ne však každého napadne nepřeberné množství etnik, národností a skupin žijících v Říši středu. Pojďme se tedy podívat na pestrou směsici národů, které u nás nazýváme Číňané.
Většinové etnikum Han (Chan), které tvoří až 92 % všech obyvatel Číny, mělo ke svým sousedům a jiným etnikům vždy dosti pohrdlivý vztah. I samotný název Říše středu (Čung-kuo) vychází z teze, že Země je čtvercová plocha, nebe nad ní však kruhové. A proto národy žijící v rozích země, nejsou již pod nebem a jsou méněcenné. Toto dávali v praxi všem v okolí dosti znát. Nejtěžší pro příslušníky etnika Han bylo období mandžuské nadvlády, kdy ztratili své výsostné postavení, a z tohoto důvodu vedli mnohá povstání. Vývoj Číny během koloniální nadvlády vyústil i v řešení etnických problémů.
Tzv. Wučchajská povstalecká vláda v roce 1911 vyhlásila Čínu jako stát 5 národů. Každému měl na nové vlajce patřit jeden pruh v příslušné barvě (HAN – červená, což dokládá i současná vlajka Číny, Manžduové – žlutá, dnešní hvězdy na vlajce, Mongolové – modrá, Hui – bílá a Tibeťané – černá). Tato myšlenka se bohužel ale do praxe nedostala.
V letech občanské války a nově se tvořící čínské společnosti, byla zapotřebí společná snaha nejen většinových Hanů, ale i příslušníků jiných méně početných etnik. Těm byla sice přislíbena určitá samostatnost na federalistickém modelu nově vzniklé Číny. Po vítězství Maových vojsk však byla tato nahrazena právem na autonomii v rámci „Jedné Číny“. Což je vzhledem k počtu 55 národnostních menšin, celkem oprávněné. V poslední době se při ekonomickém rozmachu Číny objevují snahy o záchranu a úspěšné turistické zužitkování téměř všech etnik a menšin. Takže dokud bude jüan dostatečně silný, nemusí se menšiny o svůj osud příliš obávat. I přes stále zvýhodňování majority se najdou světlé výjimky pro minoritní obyvatelstvo. Například nemusejí vždy dodržovat zákon o „Jednom“ dítěti.
Z Mekky až do říše Středu
Hui
Tak jak se islám expanzivně šířil světem, Čína pohlcovala své asijské sousedy. Vzniklo etnikum HUI. Překlad slova HUI, je dvojvýznamový. V období tzv. Pěti dynastií (907-960) se používal pro Ujgury a znamenal „vracet se domů“. Za dynastie Jüan se používal výraz HUI obecně pro příslušníky středoasijských národů. Svůj druhý význam „obracet se k bohu – mešitě“ získali příslušníci HUI, za Mandžunů (1644-1911). HUI se stalo označením pro čínské muslimské věřící.
I přes to, že se jedná o jednu z nejpočetnějších skupin, nemá vlastní jazyk. Nejedná se tedy o etnickou skupinu v pravém slova smyslu, ale o náboženské společenství se svými osobitými kulturními a náboženskými prvky. V jejich řeči nalezneme čínské dialekty a některá arabská slova. Písmo používají klasické čínské – znakové.
Tradice vycházejí z islámu, ať už ve formě svátků, půstů či odříkání se vepřového. Dobrým rozpoznávacím znamením jsou charakteristické bílé čepičky a jména odvozená čínským přepisem jmen proroků. (Na, Su, Ma).
Nejčastěji se HUI vyskytují v autonomní oblasti Ningxia, provincii Gansu a v oblasti XinJiang. HUI jsou tvořeni třemi různými skupinami, které spojuje pouze islám. Na severozápadě Číny jsou to většinou potomci zajatců Čingischána, kteří se asimilovali s většinovou společností, ale náboženství si ponechali. Po neúspěšném povstání v 19. století část odešla do dnešního Kazachstánu, kde je poznáme podle řeči, která je mixem ruštiny a čínštiny. V jihovýchodní Číně jsou muslimové již od 8. století, což potvrzuje mešita v Kantonu. Zde se muslimové dostali po tzv. Hedvábné stezce jako obchodníci a kupci. Byli zde natolik vážení, že měli dokonce právo vlastních soudců uvnitř své komunity.
Na jihozápadě se setkáme s těmi nejradikálnějšími z HUI. Stejně jako jejich souvěrci ze severozápadu v 19. století povstali a trvalo téměř deset let, než byli potlačeni. Velká část povstalců odešla do Barmy a někteří až do Afriky. Odtud také početná čínská menšina v JAR.
Qiang
Jedno z nejstarších etnik na území Číny a to už od doby dynastie Shang (1600-1046 před n.l.). Toto etnikum má vlastní jazyk (qianský) a nachází se nejvíce v oblasti Sichuan. Zvláštností tohoto etnika je jejich polyteismus. Věří v boha Slunce a moc Bílých kamenů. Tedy krásná kombinace jednotného Boha s odkazem k víře v přírodní bohy.
Tibeťané (Phöpa)
Příslušníci tohoto národa jsou po roce 1959 rozeseti téměř po celém světě. Odhadovaný počet emigrantů se přibližuje k 6 milionům. Tibet je oblast vysoké duchovní kultury a její hlavní město Lhasa, bylo centrem jedné z nejsilnějších Teokracií v historii lidstva. Po letech 1950-1951 a anexi tohoto území čínskou armádou, je Tibet již součástí Číny. V dnešní době silný odpor proti počínšťování Tibetu nově přistěhovanými obyvateli, kteří nemají k této oblasti žádné kulturně-náboženské vazby.
Yi (Lolo)
Příslušníci etnika YI žijí v tibetské autonomní oblasti. Ještě v 7. století měli velký a mocný stát Nanzhao, v oblasti dnešního Yunnanu. Byli jedněmi z nejsilnějších protivníků Hanů. Po příchodu Mongolů utíkají na jih a někteří se částečně mísí s Thajci. V národě YI je silný důraz na kult předků. Dále uctívají šamanismus a taoismus. Kulturně jsou vysoce rozvinutí a nejznámější literární památkou je epos Ašma.
Naxi
Příslušníci jednoho z nejstarších etnik na území Číny. V severozápadním Yunnan mají vlastní autonomní okres, který je velkou turistickou atrakcí. Naxi jsou budhisté s velmi úzkými vazbami na Tibet. Okrajově se zde vyskytuje i víra DONGBA. Ta spojuje víru v předky, šamanismus a různá božstva. Zajímavostí je používané piktografické písmo. Tedy obrázkové a ne znakové, jak je v oblasti zvykem. Naxi si vládli sami až do roku 1911. Sice byli formálně podřízeni čínskému dvoru, ale ten do jejich správy nezasahoval. Moderní doba začíná mírně ovlivňovat i zakořeněnou tradici, že hlavní pracovní silou jsou u Naxi ženy.
Bai
Jediným významným milníkem etnika Bai je, že tvořili v období 10-13. století základ státu Nanzhao. V dnešní době můžeme narazit na jejich příslušníky v oblasti Yunnan a Kanton.
Jingpo
Etnikum více známe pod svým, barmským názvem Kachin.
Zhuang
Největší z menšin. Počet příslušníků Zhuang je odhadován až na 17 milionů. Jsou plně rozvinutou menšinou se svým vlastním jazykem a písmem, jenž je kombinací latinky a znaků. Tedy něco jako dnešní vietnamština. Ve svém jazyce tvořili již v 9. století.
Vrchol zažili během trváni jejich státu „Jižních nebes“ v Kantonské oblasti. Nejvíce příslušníku etnika Zhuang nalezneme v oblasti Guangxi.
Dai
V národnostně bohaté oblasti Yunnanu můžeme narazit na příslušníky Dai . Ti jsou blízce spojení s Thajci, ale jsou součástí Číny a vždy sídlili na jejím území. Jsou vyznavači Théravádového buddhismu.
Během své existence si již od 13. Století vypracovali vlastní písmo.
Li
Etnikum vlastnící kdysi svůj stát. Dnes je najdeme pouze na ostrově Hainan.
Miao
Miao je velmi členité a pestré společenství lidí. Obývají jižní a jihovýchodní Asii. Provincie Guizhou a Yunnan. Také se vyskytují na území dnešního Vietnamu. Celkem obávají 5 autonomních krajů a 10 okresů. Miao netvoří jednotný celek, ale spíše skupiny dělené podle barvy oblečení. Tedy takové elfí dělení. Obecně jsou Mao zemědělci a rybáři. Také je zde rozvinutý chov a tkalcovství. Nábožensky se Miao řadí k taoistům a buddhistům. Nalezneme zde však i kult předků a animismus. Po celé Číně je známé šperkařské umění Maiů a také Fei-ge, tradiční hudební styl tohoto národa.
Yao (Mini)
Malé etnikum, jehož počet je odhadován mezi 1-2 miliony členů. Sami sebe nazývají Mini-lidé) a obývají oblast Guangdong, Guangxi a Hunan. Část populace zasahuje až do Severního Vietnamu. Celkově se jedná o dosti zaostalé společenství s nízkým kulturně-ekonomickým rozvojem. Yao si nikdy nevytvořili vlastní písmo a používají čínské znaky.
Vietnamci (čínští)
Na území Číny se nachází i příslušníci sousedních států, kteří částečně asimilovali. Ukázkou jsou čínští Vietnamci. Severní Vietnam byl po většinu své existence ovládán Čínou. Místní obyvatelé, kteří zůstali na čínské straně, vyznávají taoismus, kult předků a občas se zde naleznou i křesťané. Mluví se zde severovietnamským nářečím, ale i kantonštinou. Své psané záznamy vedou latinkou.
Va
Etnikum obývající oblast mezi Čínou a Barmou. Va jsou více známí jako Lovci lebek. Své výpravy za lebkami, které dávali posléze na pole, z důvodu víry v plodnost, podnikali až do začátku 20. století.
Kayan
Nejtypičtějším znakem tohoto národa jsou obruče kolem krků místních žen. Ty se přidávají po celý život. Při nevěře ženy byly tyto sundány a tím došlo ke zlomení vazu oběti. Kayan jsou názornou ukázkou toho, že týrání těla pro ideál krásy, je rozšířen opravdu po celém světě.
Gaoshan
Skupina více maličkých národů z Taiwanu. Totálně vytlačeni do horských oblastí nově příchozími čínskými zemědělci.
Mongolové
Národ, který si prožil svůj vzestup i pád. V Číně jim byla jako jedna z prvních zřízená autonomní oblast Vnitřní Mongolsko. Čínou byly z minorit podporování snad nejvíce. Do roku 1911 si Mongolsko vedlo svou samosprávu samo a nedocházelo k mísení Mongolů a Číňanů. Tradiční mongolské písmo bylo postupně vytlačeno azbukou. V dnešní době sílí snaha opětovně jej zavézt do každodenního života.
Mandžuové
Tento národ odvozuje svůj vznik od Džurdženů, což byl národ ovládající Severní Čínu, až do porážky ve válce s Mongoly. Poté se rozpadají na jednotlivé skupiny. Společnost Mandžuů je kmenová, dělená na tzv korouhve vedené šlechticem. Toto přetrvalo ve své formě až do dnes a Mandžusko je děleno stejně jako Vnitřní Mongolsko do korouhví.
Xibo
Původně součást Mandžuské korouhve, ale přesto si uchovali svou kulturu. Do dnešní doby používají archaický dialekt mandžuštiny, společně se svým vlastním písmem odvozeným ze starého mongolského písma.
Ujguři
Dnešní Ujguři obývající oblast Yinjiang, nemají s původními Ujgury pranic společného: Tedy něco jako dnešní Makedonci. Nábožensky začali vyznávat buddhismus, poté přechází na nestoriánství a končí u islámu čteného v arabštině.
Spolužití Číňanů a Ujgurů začíná být v poslední době problematičtější. Jak z důvodu potlačovaní svébytnosti Ujgurů ze strany vlády, tak teroristickým způsobem boje Ujgurů proti ní.
Tak to je jen pár z 55 národnostních či etnik, které nám k prozkoumání nabízí Čína. Vzhledem k stále rostoucí podpoře turismu můžeme doufat, že do budoucna čeká každou z nich jen zářivá budoucnost, která snad nebude vykoupená za cenu ztráty vlastní identity.