Škatule zajímavostí: originální sbírka všeho, co má přívlastek „čínské“...

Pekingský palácový psík (čínsky 狆)je dalším plemenem psa pocházejícího z Číny. Jeho zrod je opředen celou řadou legend a pověstí. Svým vzrůstem, bohatým osrstěním a důstojným výrazem plemeno připomíná malého lva. Pekingský palácový psík je společenským, velmi inteligentním a hrdým psím plemenem, které vyžaduje dostatek pozornosti a pravidelnou péči o srst. V opačném případě strádá. Proto je vhodným domácím mazlíčkem zejména pro ty, kteří budou mít čas se mu věnovat.

Pekingský palácový psík je velmi starým psím plemenem pocházejícím z Číny. Dá se říci, že je jedním z nejstarších psích plemen vůbec. I když většina původních dokumentů ze staré Číny byla zničena, je jisté, že čínští palácoví psíci existovali již v roce 2356 př. n. l.

Jejich historie však sahá mnohem dále. Pekingští palácoví psíci se chovali na čínských císařských dvorech a dříve je mohli vlastnit pouze panovníci a jejich rodiny. 

Jejich hlavním úkolem bylo chránit ložnici císaře a císařovny a doprovázet je při procházkách palácem nebo zahradou. Obyčejným lidem bylo toto psí plemeno zapovězeno, nesměli jej ani spatřit - jinak jim hrozila smrt. Velmi vzácně je mohli spatřit v areálu tzv. Zakázaného města a to jen při určitých ceremoniích. Pekingští palácoví psíci tedy byli velmi váženými psi, kteří žili za zdmi císařského paláce a v jeho zahradách. Byli dokonce prohlášeni za svaté a uctíváni. Každý psík měl svého pečovatele, který o něj pečoval a ručil za něj vlastním životem.

Do Evropy byli dovezeni až v druhé polovině 19. století a to díky zásluze britské armády, která vpadla během tzv. Opiové války do Pekingu a několik psů tohoto plemene (konkrétně jednoho psa a čtyři feny), si odvezla jako válečnou kořist. Tito psi byli umístěni do rodin významných anglických osobností. Anglický Kennel Club uznal pekingského palácového psíka v roce 1898.

Pes s charakteristickými rysy

Pekingský palácový psík je plemenem malého vzrůstu, které dosahuje kohoutkové výšky v rozmezí od 15 do 23 centimetrů a hmotnosti okolo 5 kilogramů. Jeho tělo má obdélníkový tvar, kratší a širokou hruď a poměrně velkou hlavu. Ocas je vysoko posazený, hustě osrstěný a je otočený směrem k zádům. Přední nohy jsou o něco málo delší, než zadní – díky tomu má pekingský palácový psík pomalý, téměř kolébavý styl chůze. Uši mají srdcovitý tvar, jsou svěšené a bohatě zarostlé srstí. Pro plemeno je typický plochý čumák s krátkým nosem a velkým otevřeným chřípím. Oči jsou velké, tmavě zbarvené a mají živý výraz.

Srst čínského palácového psíka a péče o ni

Srst pekingského palácového psíka je dlouhá, rovná a má bohatou hřívu rozprostírající se přes ramena, která vytváří límec kolem krku. Krycí srst má tento psík silnější, podsadu jemnou. Zpeřenou srst nalezneme pouze na zadních končetinách, ocase, tlapkách a uších. Zbarvení může být jakékoliv – nežádoucí je albínové a játrové. Dlouhá srst pekingského palácového psíka vyžaduje pravidelnou údržbu, proto ji nejlépe denně vyčesáváme vhodným kartáčem. Zvláštní péči věnujeme srsti na břiše, slabinách a mezi končetinami, která se snadno zacuchává. Psa koupeme jen v případě nutnosti a to šetrnými přípravky určenými pro jeho typ srsti. Péči věnujeme také pravidelnému čištění očí, uší a záhybům na tlamě, kde mohou vznikat různé záněty.

Pekingský palácový psík a jeho povaha

Pekingský palácový psík je společenským, velmi inteligentním a hrdým psím plemenem. Je odvážný, nezávislý a důstojný, zároveň také přítulný, hravý a velmi aktivní. Nikdy se neprojevuje agresivně. Velmi miluje svého pána a jeho rodinu, na kterou nedá dopustit. K cizím lidem chová nedůvěru. Má rád malé děti i ostatní zvířata, žijící v domácnosti.

S výchovou je to ovšem poněkud horší, protože jeho nezávislá povaha je v tomto případě na obtíž – za každých okolností má zkrátka svoji hlavu. Budeme-li ovšem trpěliví, tak se nám jej podaří vycvičit. Je vhodným psím plemenem zejména pro ty, kteří mají dostatek času na výchovu a péči o něj.

Zajímavosti o tomto psím plemenu

• Jedna z legend o vzniku pekingského palácového psíka vypráví o lásce mezi lvem a opicí. Aby mohlo dojít k jejich svazku, musel lev požádat o svolení Ah Chua (patrona všech zvířat). Ten souhlasil pod podmínkou, že se lev vzdá své velikosti a síly. Ten samozřejmě souhlasil. Vzniklo tak důstojné a zároveň odvážné plemeno, charakteristické hřívou (připomínající hřívu lví) a obličejem s opičími rysy (konkrétně kosmana) a lidským pohledem. 
• Ve staré Číně byly uznávány barvy srsti pekingského palácového psíka, které korespondovaly s barvami šatníku císaře (existovala proto například tzv. barva lva). 
• V Pekingu existovaly také přesné pokyny, jak by se měli palácoví psíci chovat a také stravovat. Jejich strava se skládala především ze slučích jater, žraločích ploutví a kachních prsíček. 
• Za dynastie Chan (206-220 n. l.) byli čínským palácovým psíkům propůjčovány významné čestné řády. 
• Pekingští palácoví psíci byli děleni dle své velikosti do tří základních skupin: velcí psíci byli označováni za „lví“, středně velcí za „sluneční“ a malí za „polštářové“ nebo „rukávníkové“. 
• Jedna z fen, které z Pekingu dovezli jako válečnou kořist britští vojáci, byla darována královně Viktorii. Navíc další, z těchto psů - fenka „Looty“, byla po skonání vycpána a je k vidění v přírodovědeckém muzeu v Londýně.

Kolik stojí pekingský palácový psík?

Průměrná cena štěňat bez PP se pohybuje v rozmezí od 3.000 do 5.000 Kč. Cena štěňat pekingského palácového psíka s PP se pohybuje v rozmezí od 6.000 do 15.000 Kč. Čím lepší rodokmen bude štěně mít, tím vyšší bude jeho pořizovací cena.

Při výchově pekingského palácového psíka nezapomeňte na moudré čínské přísloví: „Učení v mládí je rytí do kamene, učení ve stáří psaní do písku.“