Řekne-li se náboženství Číny, musíme si představit všechny náboženské systémy, které kdy existovaly a dosud existují na tomto území. Přesto, že jde o tři silné proudy – taoismus, konfucianismus a buddhismus, musíme je chápat jako celek. Pojďme ale sledovat vývoj těchto tří cest moudrosti a učení, které vždy lákaly hledače pravdy a učení. Základem všeho nám bude společná touha odkrýt a pochopit záhady těchto tajemství.
Taoismus prahne po souladu s přírodou
„To, co bylo před nebem a zemí, je tao. Tao je matka všech věcí (Lao-c´)"
Co je taoismus?
Spisovatel Herlee G. Creel ve své knize vysvětluje, že je bláhové navrhovat jednoznačnou definici taoismu, neboť tento výraz zahrnuje celý soubor učení. Kromě toho, bylo vždy toto učení zahaleno rouškou tajemství a jako esoterické náboženství vydá svá tajemství pouze zasvěceným. Taoisté byli původně poutníci, kteří svá učení předávali pouze ústně, proto víme o jejich cestách a činech tak málo. Zakladatel taoismu, Lao-c´(v překladu „starý mistr“, nar. někdy v 6. st. př. n. l.), čerpal z přírody pravdy, které činí tento proud náboženství jedinečným. Spojil principy rovnováhy v přírodě a dal vzniknout jedinečnému dílu o jednaosmdesáti verších nazvaném Tao-te t´ing (Kniha o cestě a ctnosti). Zdánlivý chaos v přírodě vede k jedinečné rovnováze, která vyvažuje slabé a silné. Podle této knihy platí, že Tao plodí jedno (jednotu, harmonii). Jedno plodí dvě (protiklady, jin jang). Dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce). Tři plodí všechny věci. Při pohledu na tak rozdílné elementy, které však bez sebe nemohou existovat, se vytváří jedinečný soulad. Jde o vznik teorie jin-jang, kde jang je světlo a jin tma.
Někteří učenci popírají existenci tohoto muže. Prastará legenda však praví, že jeho život začal jeden den koncem léta, kdy se stala zvláštní událost. Žena se opřela o švestku a porodila dítě. Sama bohužel hned po porodu zemřela a nechala synka na světě samotného. Ten však měl mimořádné fyzické a duševní schopnosti, proto byl schopen života. Mluvit uměl hned, jak se narodil a protože ho matka porodila, když se opřela o švestku, chtěl, aby jeho příjmení pocházelo od tohoto stromu. Ke slovu švestka (lí) přidal slovo ucho (erh), neboť se narodil s velkýma ušima. Jmenoval se tedy Li Erhem. Ale protože jeho vlasy byly hned sněhobílé, většina lidí ho nazývala Lao-´c, tedy ,,Starý mistr“. S taoistickým učením je spojeno množství léčebných a stravovacích praktik – alchymie, akupunktura, akupresura, orientální medicína, využívání tisíců rostlin, nauka o vyvážené stravě. Za velmi důležitá jsou považována tělesná a dechová cvičení. Tyto praktiky dodržují hlavně mniši, kteří svůj život zasvětili tomuto učení. Některé taoistické chrámy se nacházejí na duchovně významných místech, jako jsou posvátné hory a na čtyřiceti šesti místech, kde získali svou cestu slavní taoisté.
Konfucianismus hledá řád a ctnost
„Ať je vládce vládcem a poddaný poddaným“ (Konfucius)
Kdo dnes navštíví Peking, nepochybně zavítá do Chrámu nebes, který leží v rozsáhlém parku Tchien-tchan a je součástí komplexu historických budov z 15. st.. Velmi impozantní je třeba známá Síň modliteb, která je celá pokrytá modrými taškami (modrá je barvou nebes). O mnoho zajímavější jsou tři přístupové cesty, které jsou zhotoveny z mramoru. Uprostřed nejvyšší terasy byla v době zimního slunovratu přinášena oběť Pánu nebes. Avšak jedině císaři bylo dovoleno padnout na tvář před Nebem a Zemí. Tento unikát je chrámem konfuciánského učení. Co však toto slovo znamená a co vlastně konfucianismus je? Zakladatelem toho učení je Konfucius, který se narodil kolem roku 551 př. n. l. ve staré šlechtické rodině Kchung, ve státě Lu v dnešní provincii Šantung, ve východní Číně a zemřel v roce 479 př.n.l.. Podle legendy měla Konfuciova matka před jeho narozením sen. Viděla pět starců, jak vedou podivné zvíře. Bylo pokryté šupinami jako drak a z hlavy mu vyrůstal roh. Tento jednorožec poklekl před matku a vyplivl kousek nefritu, který byl popsaný věštbou, že se její dítě stane „králem koruny“. V okamžiku Konfuciusova narození, nebeská hudba naplnila prostor a čísi hlas pravil: „Nebesa, pohnutá tvými modlitbami, ti darovala požehnaného syna". Konfucius věřil, že správně by mohl fungovat pouze jeden politický systém, pokud by v něm člověk jednal podle předepsaných vztahů. Základem bylo pět vztahů: panovník – ministr, otec – syn, manžel – manželka, starší – mladší bratr a vztah mezi dvěma přáteli. Etické povinnosti, které z těchto vztahů plynou, platí pro všechny a jsou oboustranné. Třináct let cestoval po mnoha státech a hledal panovníka, který by potřeboval jeho rady a uvedl jeho teorii pěti vztahů do praxe. Bohužel bezúspěšně. Toto učení použili teprve panovníci z dynastie Chan řadu století po jeho smrti. Jeho myšlenky byly sepsány do knihy Lun Yu (Hovory), která zaznamenává jeho rozhovory se žáky. V průběhu staletí byly konfuciánské chrámy postaveny v každé čínské provincii a bohoslužby se konaly půlročně ve druhém a osmém měsíci čínského roku. Každý rok se v jeho rodném městě Čchü-fu (Qufu), v šantungské provincii, pořádají na konci září slavnosti u příležitosti jeho narozenin.
Buddhismus svádí k duchovnímu probuzení
„Jestliže nevidíte svou přirozenost a běháte celý den okolo a hledáte všude jinde, nikdy Buddhu nenajdete.“ (Bódhidharma)
Příběh Buddhova života vypráví, že ho jeho otec chtěl ochránit od všech bolestí a strastí světa a zakázal mu duchovní cestu. Jeho astrologové mu kdysi totiž předpověděli, že se stane velkým králem a vůdcem mužů. Teprve když mu bylo třicet, utekl Gautama Buddha z paláce a vydal se do města, kde s hrůzou zjistil, že všude vládne utrpení a smrt. Velice ho to zasáhlo a rozhodl se hledat to, co neumírá. Mnoho let se snažil o probuzení, vzdal se knížecího života a světského lpění. Po dlouhém období meditace v Bódhgaji nedaleko Váránasí (Indie) získal osvícení. Jeho učení začalo čtyřmi ušlechtilými pravdami. Tyto pravdy vyjadřují podstatu buddhismu. Guatama Buddha se stal osvíceným ve věku pětatřiceti let. Své zážitky začal popisovat svým společníkům a stal se jedním z nejmilovanějších učitelů moudrosti. Po celé zemi začaly vyrůstat chrámy na počest Buddhy a jeho učení.
Asi nejznámějším buddhistickým chrámem v Číně je chrám Šao-lin, stojící na úpatí posvátné hory Sung-šan. Klášter byl založen v 5. st. n. l., kde prvním opatem v tomto klášteře byl mistr Pa-tchuo. Klášter se proslavil díky výuce bojových umění a šaolinské školy kung-fu.
Pro cestovatele je ale opravdovým zážitkem navštívit rozsáhlý komplex jeskynních chrámů s tesanými buddhistickými reliéfy v chrámu Ping – ling, který se nachází v oblasti Žluté řeky. Komplex leží v provincii Kan-su, přibližně 80 km od hlavního města Lan-čou. Nalezneme zde přibližně 183 jeskyní (chrámů) a prakticky v každé sochu Buddhy. Největší je ale socha sedícího Buddhy, která je vytesána přímo ve skále. Podobný na první pohled, ale přesto jiný je Chrám Ling-jin („Útočiště duší“) který leží severozápadně od města Chang-čou v provincii Če-ťiang . Je jedním z nejrozsáhlejších buddhistických chrámů v Číně, celý komplex zahrnuje neuvěřitelné množství pagod a jeskyní. Všichni víme, že je život tajemný. Všichni neustále hledáme odpovědi na své otázky.
Tak to je od pradávných časů a bude i dále. Proč se ale nepřiblížit pravdě a poznání? Rozhodně bychom neměli ztrácet čas. Čínské náboženství nám dává poznat, co je čas v našem životě a zda stojí zato, abychom se chvíli zastavili, zamyslili a poklonili moudrosti věků…
Lucie Kohoutová
Zdroj foto: Wikipedia.org
