Přírodní krásy Číny

Datong, také známý jako Pingcheng, byl v letech 398-494 hlavním městem dynastie Wei. Stalo se tak politickým, hospodářským a kulturním centrem říše. Z důvodu rozšiřujícího se vlivu buddhismu, zvolili panovníci dynastie Wei Datong jako vhodné místo pro náboženské centrum své říše.

Roku 460 byla započata tvorba těchto překrásných soch. Ta pokračovala až dlouhou dobu, do roku 525 a pžežila tak slávu města o dva roky. Neboť Datong byl po vzpouře roku 523 opuštěn.

To, že vytváření soch probíhalo po celých šedesát let, jen potvrzuje sílu a vytrvalost buddhistické víry v Číně, a také jsou krásnou ukázkou spojení budhistického symbolického umění jižní a střední Asie s čínskou kulturní tradicí.

Od roku 525 byla z důvodu malé ochoty mnichů k rozšiřování komplexu tvorba soch i úmělých jeskyní zastavena. Tvůrčí duch byl nyní veden k výstavbě chrámů. Ty však byly v roce 1122 kompletně zničeny ve válce. Jeskyně toto válečné běsnění přečkaly bez výraznějšího poškození a kámen tak opět jednou porazil dřevo.

Jeskynní systém Yungang (známý také jako Wuzhoushan) se nachází na jižním úpatí Wuzhouských hor v malebném údolí řeky Li Shi, necelých šestnáct kilometrů západně od města Datong. Při prohlídce oblasti zde jsou patrné tři umělecko-stavební styly: Ranné z let 460-65, Střední 471-94 a tzv. Pozdní z doby 494-525. Mezi nejkrásnější patří již zmiňované jeskyně mnicha Tan Yao, jenž vznikly v Ranném období.

Sochy vytesané ve skále měří až 15 metrů a jejich preciznost a vzhled lze porovnat s málokterou jinou památkou čínského jeskynního úmění. Je to také způsobeno tím, že zde můžeme nalézt jisté indické vlivy (vytesané napodobeniny doškových domků ze starověké Indie). Za zmínku stojí také zbytky hradu, obranných zdí a majáku z období dynastie Ming na planině nad jeskyněmi. Jeskyně jsou zde povětšinou samostatné, ale nalezne me taky čtyři skupiny zdvojených a jednu skupinu trojitých jeskyní. Z období rozvoje stylu Han se zde zachovalo množství památek typu obrazů a různých zdobení. Typické jsou zde také dřevěné přístřešky, jenž jsou podepřeny osmibokými sloupy. Na každém z nich je vytesáno tisíc buddhů. Interiér a veškeré rozmístění tak odráží tradiční uspořádání hal v Číně během vlády dynastie Han.

Jeskyně z Pozdního období leží v tak zvaném Chrámu Dračího krále. Celkem se zde nalézá více než 200 jeskyní a různých výklenků. Jeskyně jsou střední a menší velikosti, s pestrou škálou složitých nepravidelných tvarů. Většina dekorace se nachází na skále u vchodu do jeskyní. Je zde patrná tendence ke zjednodušení obsahu a stylizace sochařství, ale s novým pohledem na jemnost a půvab. Jeskyně jsou národní památkou, ale pro veřejnost jsou otevřeny. Nezapomeňte tedy při cestování do Číny směřovat své kroky do těchto jedinečných jeskynních útvarů!

Jít na článek: Čínské přírodní památky – když pohled zkamení a srdce zjihne