Přírodní krásy Číny

Vrcholy v západní části tohoto pohoří typicky sestávají z vulkanické horniny, zatímco kopce ve východní oblasti jsou složeny z červeného pískovce. Zdobené velmi příkrými svahy a plochými vrcholy, připomínají bizarní, přerostlé houby.

V hluboké rokli mezi těmito kopci se líně vine řeka Jiuqu Xi. Nejvyšším vrcholem této oblasti je hora Huanggang, která dosahuje výšky 2,158 m. Vysoké hory fungují jako filtr proti přílivu studeného vzduchu od severozápadu.

Udržují teplý, vlhký vzduch, který vane od moře. Výsledkem je až 85% vlhkost a vysoký počet srážek spojených s mlhami. To vytváří na výsost vhodné prostředí pro pěstování vynikajících čajů, například Da Hong Pao a Lapsangu.

Je těžké uvěřit, že ekologie tohoto čínského pohoří přetrvává od doby ledové, což jsou neuvěřitelné tři miliony let! Není divu, že si tuto oblast Číňané střeží jako oko v hlavě. Je rájem pro biology z celého světa, kteří zde dychtivě provádějí své výzkumy. Vegetace je zde silně závislá na nadmořské výšce. Rozlišuje se zde 11 kategorií, od mírně jehličnatých lesů, přes lesy smíšené, až po luční stepi. Daří se zde téměř pěti tisícům nejrůznějších rostlin a hub. Fauna hor je rovněž proslulá svou rozmanitostí a vzácné druhy zde vlastně nejsou vůbec žádnou vzácností. Žije zde asi na pět tisíc živočišných druhů, z toho drtivou většinu tvoří hmyz. Kromě toho zde můžete zahlédnout i tmavou odrůdu motýla otakárka.

Z kulturního hlediska je tato oblast rovněž velice zajímavá. Po okolí můžete nalézt zbytky téměř šedesáti taoistických chrámů, z nichž se však mnohé nepodařilo zachovat. Přesto se můžete pokochat kompletními chrámy, jako jsou Taoyuan, palác Wannian, Tiancheng, Baiyun a Tianxin. Toto místo je kolébkou neo-konfucianismu, architektonického stylu, který se stal velmi vlivným v 11. století.


Jít na článek: Čínské přírodní památky – když pohled zkamení a srdce zjihne