Chystáte se do Číny? Cestování, zážitky, zájezdy, recenze…

Čína je nejlidnatější země světa, takže není divu, že zde najdeme nejrůznější národnostní skupiny, od těch nejzákladnějších až po ty nejmenší. V Číně leží více než čtyřicet milionových měst, a přesto žije neuvěřitelných osmdesát procent lidí na venkově. Země Středu světa je národnostně skutečně nesmírně členitá. Jak je to tedy s lidmi, kteří v této neuvěřitelně krásné zemi žijí?

V Číně žije dvaadevadesát procent Číňanů. I tak zde najdeme více než padesát etnických skupin, a přesto zde není až tak rozšířeno náboženství. Lidí, kteří se hlásí k nějaké víře, je pouze okolo třiceti procent, což není zas tak moc. Každá z etnických skupin má svoje typické zvyklosti a moudrost, která se dědí po generace. Jak to s nimi tedy je?

Nejdůležitější čínské etnické skupiny – Čuangové mají lék na všechno!

Této etnické skupině se také občas říká menšina Zhuang. Tato skupina obývá především jižní Čínu a ze všech etnických skupin je to ta nejpočetnější. Tato kultura tvoří základ Číny. Čuangové se proslavili především díky medicíně, a udělali v tomto odvětví opravdový skok. Čuangové přišli na způsoby léčby většiny nemocí a tyto postupy vytvořily základ celé čínské medicíny a rozšířily se do celého světa. Stále si ale staré Čuanské rodiny ponechávají spoustu tajných receptů, které se dědí z generace na generaci a jsou staré tisíce let. Dnes se s léčivy, které mají původ u této skupiny, setkáváme především u protijedů. Důvodem je to, že Čuangové obývali oblasti, kde byly často hadi a jiní jedovatí tvorové, a tak se postupem času našel protijed téměř na všechny přírodní jedy. Čuangové mají i svoji tradiční kuchyni, která si zakládá na slaném a kyselém jídle, patří sem například kysané zelí, nakládaná zelenina nebo třeba olejový čaj. Myslíte ale, že něco se svých tajemství prozradí? Ani náhodou!

 

Bojovníci z rodu Manchu

Etnikum Manchu se vyznačuje především tím, že všechno, co po staletí získala, si musela těžce vybojovat. Nejprve šlo jen o kočovný národ, dnes jsou Manchuové druhou největším etnikem v Číně. Dalším znakem této skupiny je výborná kuchyně. Na první pohled je poznáte podle chomáčku vlasů na vrcholu hlavy, vyšívaných bot, dlouhých šatů a především náušnic. Bohaté ženy chodí pouze v hedvábí a muži jsou oblečeni tak, aby mohli pohodlně lovit a jezdit na koni. Tyto věci sice dnes nejsou příliš aktuální, ale tahle tradice přesto přežívá. Tato kultura je jedinečná ještě z jednoho důvodu. Manchuové věří, že dveřmi smí projít pouze duše zemřelého, takže pokud někdo z rodiny zemře, jeho tělo je vždy pronášeno výhradně oknem, jedině tak najde duše zemřelého klid a mír.

Rovnoprávnost ve středověku?

Ano, ženy z této kultury se učily psát a číst úplně stejně jako muži. Toto platilo i v rodinách, kde se nedělaly žádné rozdíly, ba někdy dokonce naopak, dívky měly větší pozornost než chlapci.

Lidé z Hui

Tato skupina se vyznačuje tím, že přísluší k islámské víře, ovšem trošku si ji pozměnila podle vlastních představ. Skupina je jedinečná i tím, že lidé zde nemají žádný svůj jazyk a mluví jednoduše Čínsky. Příslušníci Hui jsou převážně přistěhovalci nebo uprchlíci z jiných zemí, například Peršané a podobně. Výsledkem toho je fakt, že lidé v této skupině jsou opravdu rozmanití a nedají se pořádně zařadit pod určitou skupinu lidí.

Čím menší noha, tím lepší děvče

S tímto etnikem se pojí i nepříliš pěkná tradice, kdy se malým holčičkám ovazovaly nohy tak, aby jim co nejméně vyrostly. Již v útlém věku se dívkám na nohy připevnila bandáž, která bránila růstu. Přijde vám to středověké? Tato metoda přežila tisíc let a oběti žijí dodnes! K zákazu devastace nohou došlo až v roce 1917, přesto se ale před deseti lety dělal průzkum. Tento průzkum se ptal žen okolo šedesáti let a zjistil, že téměř padesát procent žen nosilo bandáž a dodnes nežijí plnohodnotný život, protože se nemohou zohýbat, dřepnout si, a problém mají i při obyčejné chůzi, protože nemohou udržet rovnováhu. 

Lepší islám?

I v této kultuře mají ženy poměrně dobrá práva, především mohou číst korán, takže jsou stejně cenné jako muži. Na rozdíl od arabských žen nemusejí chodit zahalené. Ortodoxní islamisté by nad islámem v Číně zaplakali, protože tito muslimové pijí alkohol, kouří tabák a podobně. Jedině pravidlo, které je zde dodržované velice striktně napříč všemi skupinami, je zákaz konzumace vepřového masa. Ani s obřízkou lidé z Hui tolik nesouhlasí, není to nutnost a dělá se spíše na požádání.

Menšina Miao

Tato čínská menšina patří k těm nejuznávanějším a nachází se na jihu Číny. Místem, kde bychom našli nejvíc lidí, kteří se k tomuto etniku hlásí, je provincie Guishou. Toto etnikum poznáte celkem snadno, a to díky ženám. Ženy Miao bývají oblečeny do jedinečných barevných kostýmů a navíc nosí i neobvyklou pokrývku hlavy. Nedílnou součástí oblečení jsou šperky ze stříbra, které jsou pro etnikum typické. Další zajímavostí jsou i barvy a symboly na šatech, člověk, který této problematice rozumí, se pak může jedním pohledem dozvědět, odkud dívka pochází, jestli je zámožná a podobně. Muži se oblékají do kostýmu jen v době svátku a stříbro nenosí vůbec. Je velice zajímavé, že i ty nejchudší rodiny nosí na hlavách a hrudích šperky z ryzího stříbra, ovšem tyto šperky si málokterá žena může dovolit a téměř vždy je spíše podědila. Kostýmy jsou zde z pravidla vyráběny ručně, a dívky je zde nosí od šesti let. Pokud by se vám kostým líbil, je možné jej zakoupit, ovšem cena není příliš příznivá, jedná se o částku v řádu tisíců korun za kus. Jako všechno v Číně, i toto etnikum má svůj symbol, svého patrona a je jim býk. Lidé ho uctívají především proto, že jim tolik usnadňuje práci na polích. I jazyk Miao je úplně jiný a od standardní čínštiny se liší natolik, že působí jako naprosto nesourodá věc.



Kultura Miao je vskutku veselá, všechny oslavy se drží venkovských tradic, jsou velice barevné a všichni bez výjimek se zde radují a oslavují především matku přírodu. Jako hudební nástroje jsou zde používaný bubny a tradiční nástroj wushenk. Písně jsou hlavně o lásce, ale i o práci a podobně. Tito lidé jsou od přírody pohostinní, nikdy vás neošidí a rádi zodpoví každý dotaz. Víra se zde dělí na křesťanskou a buddhistickou.

Ženy nosí na hlavách rohy, směšné? Ale vůbec ne!

Dalším typickým znakem Miao je to, že ženy si na pokrývku hlavy připevňují kravské rohy, buď skutečné, nebo ze stříbra, nejde ovšem o nic humorného, naopak je to znakem zámožnosti.

Bojovní Ujgurové

Tato skupina lidí je nespíš nejvíce zahalena záhadou, protože nikdo nemůže s určitostí říct, kde se v Číně vzali a z jakého národa pochází. Každopádně jde o směsici z okolních států a Turecka. I když se v tomto etniku najde spousta prvků z islámu, lidé jedí vepřové maso a uctívají své mrtvé v hrobech. Tento národ nemá vlastní jazyk a mluví pouze čínsky. Ujgurové jsou i výborní léčitelé, celá staletí se zabývali sbíráním bylin, které měly lidem ulevovat od bolestí, nemocí, infekcí a podobně. Celé léčení je založené na tom, že vám léčitel měří puls a na jeho základě pak předepisuje léky. Ujgurové rozumí i akupunktuře. Díky Ujgurům máme i spoustu historických poznatků o vývoji Asijského kontinentu. Ujgurové totiž stavěli skalní města a chrámy, kde byly nalezeny různé předměty a hlavně malby Buddhy. Kromě Buddhy na malbách nalezneme i jiné postavy, Evropany, Peršany a podobně. Ujgurové uznávali umění jako celek a nezanedbávali ani hudbu. Hudební nástroje příliš nepřejímali a spíše si je vyráběli sami. Vyhledávaná je i Ujgurská kuchyně, a to pro svoji rozmanitost. Hlavní surovinou je maso všeho druhu, od skopového až po velbloudí, dále pak zelenina, hrozinky a tak dále. Tento národ má spoustu tajných receptů, které se dědí po generace a jsou výsadou určitých rodin.

 

Šestá největší etnická skupina, Tiuja

Z této etnické skupiny se do dnešní doby bohužel moc nedochovalo. Minimum tradicí přežívá na odlehlých místech Číny. Přesto jsou však známy stovky překrásných písní a tanců, nejznámější z nich je tanec Baishou, který v sobě nese sedmdesát naprosto nevídaných postojů. Tento tanec ukazuje snímky z každodenního života, například zemědělství, lovu ale i z rituálů namlouvání a svatebních obřadů, tato skupina užívá specifické náboženství, které uctívá bílého tygra.

Menšina Yi (Lolo)

Jde o sedmou nepočetnější skupinu v Číně. Kromě Číny příslušníky Yi najdeme i ve Vietnamu. Tito lidé žijí především na venkově okolo provincie Shiuan a jejich životní styl je velice poklidný, plný meditace a rozjímání bez stresu nebo spěchu. Hlavní obživou lidí je lov, zemědělství a pastevectví. Mluví se zase velmi složitým jazykem, který má základ v Tibetštině. Lidé z menšiny Yi jsou velice odolní, protože žijí v horských oblastech, které museli navíc ještě vybojovat, počasí se zde mění z kilometru na kilometr a málokterý zemědělec z Evropy by takový nápor zvládl. Přesto, že mají obyvatelé tak těžký život, najdou si i čas na oslavu, jako vše v Číně jsou to barevné svátky plné radosti, dobrého jídla, pití a také hudby. Pro tuto kulturu jsou typické strunné nástroje.



Tímto výčet rozmanitých kultur ještě zdaleka nekončí. V některých zákoutích Číny se ukrývají další tajemné poklady, kterými jsou malé skupiny lidí žijící svým vlastním, nerušeným životem, i přes výstřelky dnešní moderní doby, kterou se rozhodli ignorovat.