Posvátná hora Kailash je skvostem sama o sobě, ale kromě toho zde leží i dvě ledovcová jezera Manasarowar a Rakshastal. Při pohledu na majestátně se tyčící horu, jenž spojuje nebe se zemí, jistě pochopíte, že je toto místo posvátné hned pro čtyři náboženství. (bön, buddhismus, hinduismus, jaisism-džinismus). Samotné významy jednotlivých názvů hory se vzájemně liší. V sankstru znamená Krystal. Tibetské jméno je Gangs Rin-po-che. Gangs je slovo pro sníh a používá se například i pro Alpy a Himaláje. Rinpočhe znamená milovaná...
Takže s lehkou nadsázkou můžeme souhlasit s používaným překladem „Vzácný klenot sněhu“. Tibetští buddhisté také používají termín „Drahá sněhová hora“ což je k významu jednotlivých slov blíž, zato již méně poetické. Bön texty ji jmenují jako Vodní květinu, Horu mořské vody a Horu devíti složených svastik. Pro hinduisty je hora místem, kde přebývá ve věčném meditaci divový bůh Šíva se svou manželkou Parváti. Také pro džinisty je místem, kde byl jejich první osvícený vůdce a kde má svůj domov bohyně Sipaimen. V čínstině je používán obrat Vodní vrchol, či Říční vrchol.
Měli zde být mýtické řeky pojmenované po zvířatech (lev, kůň, slon, páv) a skutečně Indus, Yarlung Tsangpo /Dihang/ Brahmaputra, Karnali a Sutlej pramení v jezeře Manasarovar. Mystika a náboženství jsou tady jako doma a žádné jiné místo na zemi, snad kromě Jerusalemu, není tolika náboženstvím posvátné. Ve Vishnu Purana se praví, že hora je pilířem světa a je srdcem šesti hor symbolizujících božský lotos.
Největší a nejvýznamější sklaní chrám Maharashtra. Mnoho soch a reliéfů zde vypráví příběh Ravana. Ten i jeho matka byli velcí uctívači boha Šívy. Když matka onemocněla, Ravana se vydal za bohem, aby jej na svých zádech snesl ke své matce. Šíva byl natolik ohromen jeho smělostí, že mu požehnal nesmrtelností, neboť prošel ve zkoušce oddanosti. Co se stalo s matkou, legenda již neprozrazuje. Džinismus horu uctívá pro první osvobození od znovuzrození, jehož zde dosáhl Tirthankara Rishabhadeva. Tantriční buddhisté věří, že na hoře sídlí Buddha Demčoku, jenž je symbolem věčné blaženosti. Další legenda se týká náboženství bön, jenž věří, že je Kalaish zdrojem všech duchovních sil.
Krásná dávná legenda praví, že se zde utkali mistr tantrického buddhismu Milarepa a Naro Bon-chung, bojovník bön. Oba svedli těžké magické boje, ale o vítězi stále nebylo rozhodnuto. Nakonec bylo dohodnuto, že vítězem bude ten, kdo se první dostane na vrchol Kailashe. Zatímco Naro Bon-chung seděl na kouzelném bubnu a stoupal svahem, Milerapa jen seděl a meditoval. Pak k překvapení všech Nara přejdel na slunečním paprsku a zvítězil. Protože však měl k poraženému úctu, vzal kouli sněhu, hodil ji na nedalekou horu Bönri a zanechal ji pro věřící v bön náboženství. Tak aby i ono mohlo v Tibetu přetrvat. Nádherná ukázka tolerance a respektu, z nichž by si i ostatní náboženství měla brát příklad. Zajímavostí je svatý rituál výstupu na horu, který buddhisté a hinduisté absolvují po směru hodinových ručiček, zatímco džinisté a bönpo proti jejich směru. Tak jako tak, cesta měří 52 km. Což již vyžaduje velmi dobrou fyzickou kondici. Tato pouť byla po vzájemných indicko-čínských pohraničních sporech pozastavená v letech 1954-1978. V dnešní době již s turismem takové problémi nejsou. Velkou zajímavostí je, že tato hora nebyla nikdy slezena.
Jít na článek: Čínské přírodní památky – když pohled zkamení a srdce zjihne
