TČM - tradiční čínská medicína - alternativní léčba

Jak může dnešní člověk využít starobylé nauky Číny? V mnoha směrech. Její učení zasahuje i do filosofie, vědy, umění… Vše jeden článek neobsáhne. Zaměříme se proto na dvě odvětví (zdraví a prostor), která mají největší vliv na člověka. Začneme zdravím.

V mnohých bude název „kosmologie“ budit rozpaky. Ovšem po vysvětlení, že se jedná o nauku o řádu světa (o původu světa), se mnozí dají přesvědčit, že se nejedná o nic složitého. Kosmologie (z řeckého κοσμολογία – nauka o světě) je odvětvím, které se zabývá vesmírem jako celkem. Předmětem studia kosmologie je vznik, vývoj a budoucí osud vesmíru. Nebudeme si povídat o stvoření světa, ani o velkém třesku, ani o tom, jestli měl vesmír počátek v čase, jak je starý, jak se bude vyvíjet v budoucnosti či jaké má globální vlastnosti. Budeme si povídat o Vesmíru a jeho vlivu na člověka.

Za vlády dynastie Han (220 př. n. l. - 200 n.), přibližně 3 000 let před naším letopočtem, bylo rozděleno původní učení čínské kosmologie do samostatných oborů – tradiční čínské medicíny a Feng Shui (nauka o prostoru člověka). Znalosti předávali mistři svým žákům ústně.

Západní svět mnohdy bere učení Ham Yu – školu tradiční čínské kosmologie jako šarlatánství, protože se nedá změřit ani zvážit. A to přesto, že tato věda stojí pět tisíc let na starých tabulkách a přesných výpočtech.

Bylinky podle čínské kosmologie

Čínská medicína má tisícileté zkušenosti s léčbou bylinami, které západní medicína nedokáže, nebo odmítá využívat. Například byliny chovající se jako antivirotika či antibiotika. Jejich účinky jsou zatím západní medicíně neznámé. Ten, kdo se o čínskou medicínu hlouběji zajímá, ví, že v době chřipek (ptačí, mexické, prasečí...) bylo a bude lidstvo postaveno před závažný problém. Očkování antivirotiky nebude přinášet očekávané výsledky, protože neudrží krok s přirozeným vývojem lidstva, a tak nebude stačit vyvíjet léčiva na nové choroby.

Přitom čínská medicína zná mnoho bylin, které se jako antivirotika či antibiotika chovají. Důkazem toho je, že když v Číně vypukla epidemie ptačí chřipky, tak ten, kdo se dostal včas k „lidovému lékaři,“ nezemřel. Tehdy zemřelo na ptačí chřipku v celé jihovýchodní Asii asi 500 lidí, na prasečí chřipku v celém světě 18 000.

Z pohledu čínské kosmologie vznikají každým dnem nové energie, které ovlivňují živé organismy. Západní medicína, oproti tradiční čínské medicíně (TČM), která se řídí ověřenými tradicemi, nemůže mít před novými nemocemi náskok, a proto nad nimi nemůže trvale vítězit.

Vyskytují se východní diagnostici i bylinkáři, které uznává i západní svět. Ti ve svých pojednáních uvádějí správnost diagnostiky, následný postup léčení při nových onemocněních (pandemiích) pomocí TČM. Navrhuje nové postupy jak po stránce diagnostiky, léčebných postupů a nových kombinací bylinných směsí.

Je nutné ale vědět, že každý pacient je individium, takže nelze dopředu odhadovat, jak jeho tělo na způsob čínské léčby zareaguje. Chce to však trpělivost, protože se jedná o léčbu oproti západnímu léčení zdlouhavější. Zato důkladněji postihuje pravou příčinu nemoci – neléčí pouze následek. Někdy stačí upravit životosprávu, jindy nasadit vhodné čínské byliny či použít další z metod tradiční čínské medicíny.

Akupunktura je dar z Číny

Další účinná metoda TČM, která je stará až sedm tisíc let, je léčba jehličkami – akupunktura. Nejedná se o žádný zázrak, jen o dobrou znalost lidského těla a odhalení, který orgán s kterým (v párových orgánech) souvisí. Zavedené jehly nemocné orgány znovu nastartují. Je dobře, že se už tací léčitelé najdou i u nás. Zajímavé je vyprávění jednoho z nich: Otec rodiny (z východní kultury) si svolal všechny své potomky ke smrtelnému loži. Oznámil jim, že téhož dne zemře, a proto jim chce sdělit, co má na srdci.

Protože i synové, jako třetí generace, se léčitelstvím zabývají, sledovali otce bedlivě. Ráno jim řekl, že už má „smrt“ v nohou, později v bedrech, následně na prsou. Když ucítil, že mu smrt stoupá k hlavě, naposledy všem pokynul a zemřel. Pro nás nepochopitelné, pro východní kulturu přirozené.

Přirozené porody

Zajímavé jsou i přístupy k tak zvaným „přirozeným porodům“. Dnes je známo, že první minuty života novorozence jsou pro jeho další život (emocionální rozvoj), nejdůležitější. Většina z nás byla zrozena do mašinerie nemocničních sálů s oslňujícími světly a matku dítě vidělo jen při kojení.

Ten, kdo podstoupil regresi (návrat do minulosti) ví, že za psychickými problémy dospělého člověka často stojí porod, což právě při regresi vyplouvá na povrch.

MUDr. Helena Máslová, (vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, na lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných, nyní se věnuje psychogynekologi) k přirozeným porodům říká:

„... když jsem odjížděla do porodnice rodit své první dítě, netušila jsem, že existuje něco jako přirozený a nepřirozený porod. Z porodnice jsem odjížděla hluboce nespokojená, i když já i dítě jsme byly v pořádku.“ Další její porod byl shodou okolností přirozený. Při něm pochopila příčinu předchozí frustrace. Dalším porodem a předchozími zkušenostmi si potvrdila, že v nemocnicích se aplikuje řada rutinních postupů, které komplikují či přímo znemožňují rozeběhnutí přirozených (instinktivních) porodních procesů.

Podle doktorky Máslové by měl být přirozený porod bez jakéhokoli zásahu zvenčí a bez léků. Nebyl a není normální porod řízený lékařem pomoci léků. Po opiátech (tlumí dechové centrum) se rodily přidušené děti, po euroleptikách (plegomatická směs) měly zase některé rodičky halucinace. Sterilní roušky, nasazované rodičkám, přivazování do třmenů v poloze na zádech, kapačky, nastřihování, protrhávání plodových obalů a zbytečné císařské řezy (pokud nejsou nutné) by mělo patřit minulosti.

Přirozený porod doprovází změna vědomí. Mozková aktivita dostává ženu do hladiny alfy (v bdělém stavu je to beta). Bolest končí ve starých mozkových strukturách, které porod řídí a šedá mozková kůra se utlumí. Když porod skončí, vědomí se vrátí do normálu a bolest si žena nepamatuje. Tak je to přírodou zařízeno.

Vliv prostoru na člověka

Feng shui je systém mapující celé univerzum, rozdělující svět na hmotný a nehmotný. Ty ovlivňují kvalitu jednotlivých oblastí lidského života. Systém vychází z tisíciletého pozorování přírody našimi předky. Svět je dle jejich bádání obrazem mentálního stavu a úrovně lidstva, odrazem naší duše je zase naše bezprostřední okolí.

Škola kompasu rozčleňuje prostory do sekcí podle světových stran. Každá světová strana je přiřazena k některému prvku, který buď kladně či záporně reaguje na život člověka. Pokud se tím chce někdo hlouběji zajímat, je možno si detaily (která světová strana s čím souvisí) vyhledat. Případné disharmonie v prostoru způsobují nerovnováhy v životě. Pomocí Feng shui je možno si zlepšit jak zdraví, partnerské i rodinné vztahy, početí potomka, osobní rozvoj, kariéru (prosperitu)...

V Číně se nepostaví žádná větší stavba (ale ani už rodinné domy) bez toho, aby odborník nenavrhl, kde má být vchod, kde okna, jak rozestavět v domě nábytek... Je však nutné spolupracovat s kvalitním poradcem na Feng shui. Opět je nutno připomenout, že se jedná o dlouhodobé posuny ke zlepšení, hlavně v otázce zdraví. Když je nějaký orgán v těle člověka totálně zničen, jeho stav se nezlepší jen uspořádáním prostoru.

To všechno lze pomocí alternativních možností, do nichž patří i homeopatie (vysoce ředěné léky), kraniosakrální terapie (přikládání rukou na kraniosakrální systém, který je složen z membrán a cerebrospinální tekutiny, která obklopuje a chrání mozek a míchu) a mnoho dalších...

Ve spolupráci lékařů, léčitelů a odborných poradců lze dosáhnout výrazného zkvalitnění života lidí.

Hippokratés řekl: „Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.“ Podle tradiční čínské medicíny by citát mohl znít naopak...