Energie pohybu a mysli - čínské tradiční sporty, čchi kung, joga, ...

Když se řekne kung fu, na mysli nám vyvstanou příběhy z knih a filmů, kde kladný hrdina, ovládající bojové umění, patřičně ztrestá představitele, a tak říkajíc bez mrknutí oka. A přitom podle staré legendy značí kung-fu (také „gongfu”), dovednost získanou namáhavou a dlouhou prací. Do Číny toto bojové umění přinesl jihoindický princ Bódhidharma, a to v 6. století. Ovládal původní bojové techniky své země – „karapaito”, když se ale stal mnichem, bojové umění přestal používat. Při svém putování šířil učení budhismus („čchanový, později zenový), svoji cestu ukončil až v čínském klášteře Šao-lin.

Když uviděl zubožený fyzický stav mnichů, nabídl jim, že je naučí bojovému umění, aby si vylepšili tělesnou kondici. Věděl, že tělo i duše spolu úzce souvisí (ve zdravém těle zdravý duch). Pohodlným mnichům se však nechtělo nechat si narušit pohodlný život v modlitbách a rozjímání tvrdým cvičením. Avšak poté, kdy klášter přepadli nájezdní lupiči, mniši prozřeli. Začali se nejen bojovému umění učit, ale jednotlivé techniky i vylepšovat.

Kungfu táhne mnoha dynastiemi

Kung Fu prošlo od svého vzniku tisíciletým vývojem a mnoha vládnoucími dynastiemi. Ukázalo úctu k tvořivosti čínského národa v bojové technice, kterou už staří Číňané využívali v armádě k boji. První záznamy o kung-fu, společně s léčebnou gymnastikou a masáží, pocházejí z roku 2698 p.n.l. Jedná se bojové umění s vysokou technickou a uměleckou tvorbou, která zahrnuje veliké množství stylů a technik, předávané z mistra na žáka až do dnešních dnů.

Smyslem učení není jen boj, ale i podpora toku vnitřní energie, regulovaného myslí a správným dýcháním. Čínská medicína je postavena na teorii, že zdraví je výsledkem harmonického toku dechu celým tělem. Při správném dýchání dochází k oživování a protahování celého těla. Podle tradiční čínské medicíny jsou všechny nemoci následkem nedostatku dechu. Kungfu poskytuje jedinečné prostředky k vylepšení fyzické a energetické kondice přesně danými sestavami technik. Neznamená to ale jen si zapamatovat, jak jdou techniky za sebou, hlavní je technice porozumět. Cvičení vyžaduje plnou pozorností a trpělivost a učení může zabrat i mnoho let. Říká se, že lepší je naučit se jednu techniku a procvičit ji desetkrát, než se naučit deset technik a každou procvičit jen jednou.

Bojové umění přináší zábavu i efekt

Efektivita tohoto bojového umění (jedná se o boj na blízkou vzdálenost) je dosažena přesně vedenými útoky, a zároveň neproniknutelnou obranou. Pro ty, kteří začínají, je důležité naučit se nejdříve uvolnit a posílit tělo a dobře si osvojit základní techniky a postoje. Pravidelným opakováním sestav, později i ve dvojicích, přináší vnější i vnitřní rovnováhu, pomáhá posilovat klouby, šlachy a svaly, zlepšuje tok energie i krevní oběh.

Historicky se početné bojové styly dělí do dvou hlavních proudů. Vnější (aktivuje svaly, kosti, kůži) a vnitřní (doušek vzduchu, čchi). Vnější jsou styly Šao-lin kung-fu a jiné, které z něj vznikly, (buddhisté se v Číně nazývají čchu-ťia, neboli vycházející ven z domu), vnitřní jsou (taoisté-nej-ťia), jejichž praktiky jsou nešířené vně.

Každá sestava se vyznačuje jinými nároky. Každá obsahuje jiné útočné a obranné techniky, ale v každé se vyskytuje universální technika boje, vycházející z chování alespoň pěti základních zvířat. Jedná se o techniku, kterou ve 13. století vytvořil lékař Huato.

Drak – symbolizuje duši, představuje dualitu lidské mysli (světla jako vědomí a temnoty, představující nevědomí), had – ohebnost a pevnost těla, soustředění a koncentrovanost, tygr – učení o důležitosti správného dýchání, jeřáb – symbolizuje vitalitu, silné paže, poskytující bojovníkovi ochranu.

Kung Fu a zajímavosti o něm

Tisíce mnichů se dnes v klášteře Šao-lin učí tomuto umění. Učí se cvičit bez zbraní i se zbraněmi, jako jsou šavle, dlouhá tyč, krátké motýlí meče, kopí, rovný meč, halapartna, železné biče, trojzubec. Z párových zbraní je to pár bičů, pár sudlic, pár mečů, pár šavlí, pár háků, šavle s bičem, kopí se dvěma hroty (zahrnuje cvičení ve dvojici). Měkké zbraně jsou třídílná tyč, měkká hůl, devíti článkový bič, čepel na provaze…

Kung Fu se postupně rozšířilo do celého světa také díky filmovým hrdinům bojujícím se zlem a stalo se tak vrcholem mužné neohroženosti a dokonalosti.

Na závěr se patří připomenout, že název kung-fu neznamená jen čínské bojové umění. V Číně je tak označováno jakékoliv umění, praktikované na mistrovské úrovni. Když je někdo dobrý ve své profesi, Číňané řeknou, že má kung-fu.