Energie pohybu a mysli - čínské tradiční sporty, čchi kung, joga, ...

Boj je pro většinu z nás prostředkem destrukce. Jenže Číňané, ti jsou panečku chytří. Dokázali dát konkrétní podobu myšlence, že umění boje vede k tělesné i duševní harmonii… Opět pro vzali věc za úplně opačný konec a dokázali to, co se může jevit zdánlivě nemožné. Pojďme se o čínském bojovém umění dozvědět trochu víc. Třeba i vy zatoužíte proniknout do hloubky „umění“, které hraje po tisíciletí tak významnou roli. Čína se může pochlubit nejstarší pohybovou technikou na světě. Již roku 2 689 před naším letopočtem čínský císař Chuang-ti vyvinul dodnes oblíbené kung-fu.

Nejprve šlo o jednoduché cviky, které pomáhaly jeho vojákům udržet se v kondici a pomocí složitého dýchacího cvičení navodit i duševní pohodu. Císař vlastně zavedl i kopanou! Ano, je to skutečně tak. Prý proto, aby se vojáci díky ní odreagovali před bojem…

Jedinou sestavu můžete „dřít“ i několik let!

Kung-fu se skládalo především z pohybů paží, z cviků v sedě a v leže. V Číně se fyzické zdatnosti přikládal obrovský význam, jsou dochovány pět tisíc let staré zmínky o tom, že pokud měl nějaký muž zájem o postup v prácí, i když se třeba jednalo o úřednickou činnost, musel projít řadou tělesných zkoušek, a až po jejich úspěšném dokončení byl možný pracovní postup. Číně vděčíme i za takzvané šangu, což je cvičení určené především starším lidem a ve světě dodnes velmi oblíbené. Tato země dala světu první knihu o závislosti fyzické a duševní pohody a její jméno zní Kniha o vnitřním životě.

Toto bojové umění má především naučit sebeovládání a disciplíně. Na začátku meningu se učí sestavy, které byly vytvořeny největšími mistry světa a předávají se z generace na generaci. Naučit se jen jedinou sestavu může trvat i roky! Jak to? Tajemství spočívá v souznění duševna a tělesna. Pokud se tedy naučíte harmonizovat svou duši i tělesnou schránku v jeden celek, můžete říci, že jste blízko cíli.

Kung fu se rozděluje do nejrůznějších skupin, ale základní rozdělení je boj beze zbraně a se zbraní. Jako zbraně jsou používány klasické šavle, meče nebo netypické nástroje, například trojzubec a bič. Kung-fu se od ostatních bojových umění liší jednou podstatnou věcí, a to tím, že není důležité zvítězit. Žádný mistr kung-fu vám neřekne, že tento mening je nejrychlejší způsob, jak se naučit bojovat, naopak jde také o to udržet si co nejdéle pružnost a zdraví. Mistři Kung-fu věří, že v životě není potřeba jen fyzická síla, ale i ta vnitřní, a proto se velká část cvičení věnuje hledání…

To samé platí pro zápasy, kung-fu bojovníku se neřekne do ringu, aby druhému hráči ublížil a všem ukazoval svojí sílu. Bojovníci se od začátku učí zdrženlivosti, ovládání sama sebe, skromností i nebání se prohry.

Myšlenku kung-fu dokonale vystihuje jedna věta „Neučte se bojovat, abyste byli silnější než druzí, učte se bojovat, abyste se nebáli, že budete slabší.“ V kung-fu se velký význam přisuzuje i potravě, časem se budete učit poznávat na vlastní kůži, co vám škodí a co ne, poznáte to především na meningu, snad každý dobrý cvičitel těchto bojových technik začínal jako normální člověk, který jedl maso, sem tam kouřil, denně konzumoval výrobky, které obsahovaly cukr. Postupem času si ale začal všímat, jaký rozdíl v jeho kondici způsobí, když si ráno nedá kávu nebo celý týden alkohol. Hlavní složka potravy bojovníků kung-fu je ovoce, zelenina, ořechy, sem tam mléčný výrobek a jako nápoj postačí obyčejná voda.

Kung-fu s sebou přináší jedno riziko, které si málokdo dokáže přiznat. Tuto bojovou techniku by měli provozovat pouze vyrovnaní lidé, protože zlostným a zuřivým lidem se může kung-fu vymknout z rukou. Ať to zní sebevíc nadsazeně, po pár letech cvičení začnete vnímat energii kolem sebe, energii určitých lidí, míst, a především svoji energii. Pokud nepochopíte smysl cvičení a nenaučíte se se svým tchi správně pracovat, bude se muset energie někde uvolnit, to znamená, že zlostný člověk bude ještě zlostnější, nervák ještě více nervní a podobně.

Jóga… a slovo spojení dostává nový význam…

Snad nejaktuálnější z tématiky čínského umění sportu je jóga. Jóga je oblíbená u mladších i starších ročníků. Starším lidem usnadňuje život a udržuje je pružnými i s přibývajícím věkem. U mladých jde zase o trend, který navíc pomáhá v uspěchané době udržet psychickou pohodu. Samotné slovo jóga znamená spojení s bohem. Staří Číňané věřili, že při meditaci je nutné zapomenout na všechny starosti a naprosto se odevzdat soustředění na cvičení, jedině tak bylo podle nich možné vidět boha. V mnoha částech Číny je tomu tak do dnes.

Jóga se rozděluje do velkého množství podskupin, je to například Rádža jóga, Karma jóga a snad nejrozšířenější Power jóga. V dnešní době je populární i takzvaná Gravi jóga, která je upravena pro budoucí maminky a díky níž nemusíte během těhotenství přerušovat cvičení.

Při józe je nejdůležitější přesně dodržovat pokyny i rychlost cvičení, jinak nemá smysl. Jako většina věcí v Číně, i fyzický pohyb je v prapočátku spojen se snahou přiblížit se bohu a duchovnu.

Chcete žít déle?

Zajímavá informace trochu „mimo mísu“, která se vám může hodit: Kustovnice čínská, ovoce radosti nebo lyceum chinense, toto všechno jsou jména pro jednu plodinu, která se v Číně používá po staletí. Kustovnice je vzhledem podobná šípku, ale je mnohem sladší, chutí se podobá směsi šípku, jablka a hrozinek, proto tato plodina chutná i dětem. V tomto ovoci najdete skutečně obrovské množství vitamínů, antioxidantů, betain, germanium a podobně. Díky tomuto vyváženému poměru vám kustovnice pomůže udržet stálost organizmu, psychickou pohodu, působí dobře na krevní oběh, cévy a tak dále. Kustovnice se musí setřepávat do plachty, protože při styku s pokožkou povrch ovoce černá, ze stejného důvodu se musí uchovávat ve tmě.

Čínský dar v podobě tai-chi

Oproti kung-fu je tai-chi mnohem pomalejší, je zaměřené z velké části na udržení zdraví a kondice, schopnost sebeobrany přichází až později. Je vlastně souborem technik, ve kterém se učíte správně dýchat a rozumět svému tělu, cvičení probíhá velice pomalu, proto je tento způsob seberealizace vhodný jak pro malé děti, tak i pro starší lidi, kteří cítí, že už nejsou tak ohební jako dříve.

Šaolin, stále opředený tajemstvím

Díky televizi a filmům snad každý někdy slyšel o Šaolinském klášteře, místu kde se mniši učí prastarým technikám boje. Nikdo pořádně neví, kdy přesně klášter vznikl, někteří lidé hovoří o roku 206 před naším letopočtem a připisují jej dynastii západní Chan, další prameny tvrdí, že byl postaven roku 495 za dynastie Wei. Zpočátku byl klášter určen jen tomu, aby se zde mniši přiblížili bohu. K tomu bylo ale zapotřebí dlouhé, někdy až několika hodinové meditace, a k ní mniši neměli dostatečnou kondici. Z tohoto důvodu se do životního stylu mnichů začaly postupně zařazovat fyzické cviky a nakonec i umění sebeobrany.

Klášter Šaolin prosperoval dlouho dobu, v této době v něm žilo pět set bojovníku a ti obdělávali až 40 hektarů půdy. Postupně se stávali uznávanou velmocí. Doprovázeli císařská vojska a vydobyli si čest a slávu. K úpadku došlo až roku 1271, kdy se k moci dostali Mongolové. Klášter se dal dohromady až po 250 letech, kdy se účastní boje proti Japonským pirátům. Klášter sice patří kung-fu bojovému umění, ale díky tomu, že se v něm vystřídala velká spousta mistrů a každý ovládal lépe jinou techniku, stalo se zdejší kung-fu velice specifické a je snad nemožné, aby se jej kdokoliv naučil bez přítomnosti v klášteře.

Definovat, co se v klášteře vyučuje, je složité, protože spousta technik je dodnes utajována. Obecně se dá říct, že bojovníci umí ovládat boj se zbraní, boj na koni i složité dechové cvičení, které se nazývá qigong a především ovládat svého ducha a mysl. Sebeovládání je pro šaolin velmi důležité, protože během staletí byla škola mnohokrát poškozena nebo vypálená, a jen díky sebeovládání se mniši opět rozhodli klášter opravit.

Terakotová armáda jako symbol bojácnosti

Nadpřirozeno bylo od starověku součástí Číny i každodenního života v ní. Kupodivu se stalo i součástí boje, tedy lépe řečeno, skutečného válečnictví. Císař Čeng věřil na nadpřirozeno tolik, že ve třetím století p. n. l. vytvořil ve své hrobce Terakotovou armádu, dnes jde o jedno z nejslavnějších mauzoleí světa. Císař nechal postavit čínskou zeď, a i když jeho vláda byla diktátorská, Čína prosperovala. Již v mladém věku si začal stavět svoji velkolepou hrobku a stavba zabrala 40 let, nebyla dokončena včas. Hrobka v sobě nese nejrůznější kuriozity, například vůz, který měl císaře odvést k nebi, aby se mohl stát středem vesmíru.

Nejslavnější se ale stalo třetí patro, kde se nachází jeho Terakotová armáda. Armáda je složena z 8000 válečníků, kteří byli na tu dobu vyhotovení v nadživotní velikosti. Každý voják měl skutečnou válečnou výstroj a bronzové části se dochovaly. Největší zajímavostí je, že ani dva vojáci z armády nemají stejný obličej, takže každá socha je naprostý unikát. Vědci se dodnes hádají o smyslu armády, někteří tvrdí, že měla v době potřeby ochránit Čínu, jiní zase, že měla sloužit císaři, každopádně jde o něco jedinečného. Sochy jsou opatřeny nejrůznějším symboly, a přináší spoustu otázek a tajemných poselství, na které zatím nikdo nenašel odpověď.


Zdroj foto: Nipic.com

{youtube}yFENwiRdiYY{/youtube}