Feng Shui - Feng Šuej - čínsky psáno 风水

Hledáte ve svém životě klid a místo, kde by jste mohli poznat kus sebe sama? Pak je pro Vás ideálním řešením Zen zahrada! Je místem, jenž snoubí estetiku s krásou jednoduchosti. Zónou klidu, kde můžete nechat své myšlenky nerušeně plynout!

Co vlastně znamená Zen zahrada?

Jedním z dalších názvů je „Suchá krajina“ či „Japonská skalka“a to nám již více napoví. Jedná se o miniaturní stylizovanou zahradu tvořenou pískem, kameny, zelení a občas i vodou. Voda může být nahrazena právě pískem, neboť stačí lehce vlnkový vzor a iluze vln je dokonalá. Nejedná se však o snahu zachytit reálnou podobu, ale o vyjádření intimního spojení přírody a lidské duše.

Dominantní část je jemný písek. Jemný a sypký, dokonale tvárný. Bílý písek symbolizuje čistotu a je symbolem spojení se zemí. Písek v nás probouzí tvůrčí vlohy a sami si díky němu můžeme vytvářet svůj vlastní odpočinkový svět. K písku se snažíme nakombinovat, co nejméně dalších prvků, tak aby naše cesta k nalezení klidu duše, nebyla ničím nadbytečným rušena. Platí zde tedy známé pravidlo, že méně je někdy více.

Dnes máme Zen zahrady spojené s Japonskem, kde se objevují již v období let 784-1185. Jednalo se však o napodobení čínských zahrad dynastie Song. Způsob péče o tzv. Kamené zahrady je uveden v jedné z prvních „zahradnických“ příruček Sakuteki. „Tam kde nemáte jezero ani potok či řeku, vytvořte Kare-Sansui nebo suchou krajinu. Tento druh krajiny představovaly skály či kameny vzpřímené jako hory. Vše kolem obložíme rostlinami.

Obdobou evropské renesance bylo v Japonsku tzv. Muromachi období (1336-1573). V této etapě se v Japonsku začaly objevovat první „Japonské“ zen zahrady. Tyto již kladou větší důraz na meditaci, než na estetickou hodnotu. Velký rozmach Zen-buddhismu mají na svědomí Samurajové, které fascinovala myšlenka disciplíny a sebekontroly. Ranné zen zahrady měly přenést přírodu do abstraktních forem, které by svou jednoduchostí inspirovaly mysl k nejhlubším myšlenkám.

První plnohodnotná zen zahrada

První skutečně plnohodnotnou zen zahradou je Saiho-ji někdy nazývaná Koke-dera, jenž vytvořil mistr zenu Muso Kokushi roku 1334. Zahrada je tvořená ze dvou oblastí. Nižší je vytvořena v klasickém Heian stylu, Tvoří ji rybník se skupinami kamenů, které vizuálně nahrazují ostrovy. Horní zahrada se seskládá z suché skalky se třemi skalními ostrovy. První ostrov Kameshima připomíná želvu plavající v jezeře. Zde je však jezero nahrazeno mechem. Druhý ostrov Zazen-seki znamená Skála Rozjímání a vyzařuje klid a ticho. Třetím ostrovem je Kare-taki, Suchý vodopád ze skládaných žulových skal. Mech, který je dnes obklopuje symbolizuje vodu. Mech nebyl původně v původních plánech, ale postupem doby byl přidán a dnes tak tvoří nejslavnější část zahrady.

Muso Kokushi vytvořil i další chrámovou zahradu, tentokráte u Tenryu-ji v chrámu Nebezkého draka. Tato zahrada je silně ovlivněna čínskou krajinomalbou, rozšířenou v období dynastie Song. Tenryu-ji má skutečný rybník s vodopádem z kamenů, silně podobný čínské krajině. Také je stylizovaná, aby připomínala hory ve stoupající mlze. Stejně jako zahrada Saiho-ji také Tenryu-ji názorně ukazují odklon od stylu Heian k stylizovánému abstraktnímu zachycení přírody.

Zahrada Ginkaku-ji je také přisuzována Muso Kushimu. Součástí této chrámové zahrady je klasická „rybníková“ zahrada. Co je zde však nové, jsou plochy z bílých kamínků štěrku, které vytváří tvarovanou horu, jenž je silně podobná hoře Fudži. Tato novinka se jmenuje Ginshanada a stala se základem typického prvku zen zahrad a to „malým horám s výhledem na měsíc“ Kogetsudai.

Nejslavnější zahrada

Nejslavnější zahrada je Ryoan-ji v Kjótu z 15. století. Tato je již plně abstraktní zenovou zahradou. Ryoan-ji se rozkládá na plošě 340 m2, obsahuje 15 kamenů, které jsou rozděleny do skupin. Jedna skupina je tvořena pěti kameny, dvě skupiny jsou ze tří kamenů a poslední dvě skupiny mají vždy dva kameny. Tyto kameny jsou obklopeny bílým štěrkem, který je každý den pečlivě očišťován mnichy. Jedinou vegetací je několik skupinek mechu okolo kamenů. Celá zahrada je koncipovaná pro pohled vsedě z místa opata na verandě Hojo.

Zahrada Daisen-ji je charakteristická řekou bílého štěrku. Ta představuje cestu životem. Rodí se ze suchého vodopádu v horách, překonává peřeje a skaliska, aby svou pouť ukončila v moři bílého štěrku.

Zen zahrady inspirovaly i japonské malíře jako Toyo a Soamiho, kteří se snažili pomoci černé, bílé a šedé vytvořit „malířský“ ekvivalent zen zahrad.

Kde vytvořit zen zahradu přesně pro Vás?

Nejdůležitější krok je takzvané „nastavení“ kamenů, což není nic jiného, než položení základních kamenů. Kameny musí být vždy ve vzpřímené poloze. Při výběru a umístnění kamenů , je zapotřebí (podle knihy Sakuteiki) dodržet všechna pravidla, jinak by na majitele přenesly neštěstí. Jedná se však spíše o zajištění monopolu na tvorbu zahrad. V zen zahradnictví jsou kameny děleny na vysoké-vertikální, nízké-vertikální, vyklenuté a sklopné. Na vytvoření „hory či spoky“ nebo centrálního skupiny, používáme sopečné horniny či kameny s ostrými hranami. Hladké a zaoblené kameny používáme k hranicím štěrkových řek či zálivů. V japonských zen zahradách není kladen důraz na jednotlivé kameny, ale na harmonii skladby. Sakuteiki dále uvádí, kameny musí být uspořádány směrem vpravo dolů, samozřejmně tou nejhezčí stranou. Pokud má kámen nehezkou čelní stranu, umístněte jej tak, aby nebyla vidět, a to i kdyby měl být velmi nakloněný. Prostě tak, aby si ošklivé strany nikdo nevšiml. Vždy dbejte na to, že kameny by měli být více horizontální, než vertikální. Poklud máme kameny, které jsou jakoby nakloňené, musíme je doplnit „podpůrnými“ kameny. Kusy skla či kameny nedáváme do přímých linek či snad symetrických obrazců. Nejčastěji vytváříme jednu či více skupin kamenů po třech kusech. Nejklasičtější kombinace je jeden vysoký, svislý kámen společně s dvěma menšími. To symbolizuje Buddhu a jeho pobočníky. Důležitým principem je důraz na permanentní barvu, tvar a velikost kamenů. Vyhýbáme se kamenům s pestrými barvami, neboť by nás rušily v meditaci. Další možností pro zpestření vaší zen zahrady je využití Suteishi, tedy „osamocených“ či „bezejmených“ kamenů. Ty umístněné zdánlivě, náhodně zvyšují dojem ze spontánnosti zahrady. Jiná z možností je dbát na vyrovnaný počet vertikálních i horizontálních kamenů.

Když už víme jak, podíváme se z čeho

Podklad je nejčastěji štěrk nebo písek. Štěrk má tu permanentní výhodu, že je více odolný povětrnostním a meteorogickým vlivům. Pokud si však uděláte zen zahradu v místnosti či budově, je lepší písek. Vytváření vln má nejen estetickou funkci, ale zen kněžím pomáhá i v jejich koncentraci. Tvorba obrazců či vzorů je výzvou i Vaších tvůrčích schopností. Kameny a jiné miniaturní prvky představují hory a vodní prvky, jako ostrovy, řeky a vodopády. Kameny ve tvaru křoví (Karikomi) mohou vyjadřovat obojí. V zen zahradě má své místo i mech, ten nám nahrazuje les.

Kamenná skalka či skupina kamenů, může představovat domov osmi nesmrtelných z budhistického bájesloví. Také může zpodobňovat lodě, želvy či kapra. Symbolizmus má v Japonsku velkou tradici a tak není divu, že i Kamenná sklaka či hora v zen zahradě má svou symboliku. Budeme-li citovat Sakutei-kiho „Někdy, když jsou hory slabé, voda je bez vyjímky zničí.....Hora je totiž slabá pokud nemá podporu kamenů......Císař je slabý pokud nemá podporu svých poddaných a poradců.“ Jedná se tedy a neměný symbol síly jednoty a svornosti. Zahrada v Daisen-ji zase symbolizuje cestu životem.

Co dodat závěrem.

Na zen zahradách je kouzelné, že stejný účinek má mega zahrada o velikosti stovek metrů čtverečních i zahrádka 20x20 cm. Pokud tedy máte prostor, můžete vykouzlit variace přesně podle Vaší chuti. Nemáteli však například na pracovišti či v pokoji možnost sladit vše podle Feng Shui, pomůže Vám již zmiňovaná mini zahrada, která se stane místem, kde si Vaše mysl i duše během dne odpočine a načerpá pozitivní energii. Dalším jistě pozitivním faktorem je, že neutratíte desetitisíce za zahradního architekta, ale s minimálními náklady si vytvoříte své vlastní dílo, které bude odrážet jen Vaši duši a ne poučky či praxi někoho jiného.