Suiseki, starým názvem San Sui Kei Seki, je starodávné japonské umění, spočívající v aranžování kamenů. Základ je převzat z čínského tradičního umění Gongshi (龚世). Suiseki se zabývá estetickým vjemem a esoterickými vlastnostmi různých, volně nalezených kamenů. Je důležité, aby kameny svým tvarem připomínaly žádané objekty, byly umístěny na správném podstavci, prostoru a zároveň ve člověku vyvolávaly určité pocity…
Tyto kameny symbolizují spojení člověka s přírodou a zároveň mu dodávají pozitivní energii. Sbírat zajímavé kameny, čistit je a následně vystavovat jako drahocenný šperk na podstavci, je tradicí pocházející z Číny.
Jde o tradiční umění Gongshi, neboli umění tzv. pohledových kamenů, jehož počátky sahají do období dynastie Chang.
Střípky z historie Suiseki
Číňané určité kameny považovali za stavební pilíře matky Země a stejně jako lidi a zvířata, za živé tvory. Kochali se jejich krásou a meditovali nad jejich historií a symbolikou. Úctu a respekt vůči těmto kamenům vyjadřovali například tím, že je sbírali a následně umisťovali v osobitých prostorech – například náboženských chrámech a zahradách k nim patřících. Kameny byly také zdrojem inspirace pro čínské tvůrce poezie.
Během 6. století n.l. přivezli do Japonska své poznatky o Gongshi japonští poslové, kteří pobývali v Číně. Následně si jej Japonci mírně poupravili a začali označovat jako Suiseki. Slovo „Sui“ je japonským výrazem pro vodu, „Seki“ znamená kámen.
Nejvíce se Suiseki proslavilo v 15. století n.l. při čajovém obřadu zvaném Čanoju, kdy byly vybrané kameny na podstavcích aranžovány ve výklencích zvaných Tokonoma – vitríny inspirované zenovou filozofií, jsou významnou součástí japonské architektury. Sbírání kamenů vhodných pro Suiseki bylo výsadou feudálů a učenců. Nalézali je v potocích, řekách, horách i při mořském pobřeží. K rozšíření umění mezi širokou veřejnost došlo na přelomu 19. a 20. století. V součastné době jde o velmi oblíbený druh umění, který si našel mnoho příznivců po celém světě.
Poznejte krásu a příznivé účinky Suiseki
Kameny Suiseki lze umístit do domácnosti, zahrady i míst, kde pracujeme a kde potřebuje mít neustále dostatek energie a kreativní myšlenky. Kameny Suiseki jsou symbolem spojení člověka s přírodou, navíc rozvíjí estetické cítění, dopomáhají účinně relaxovat a rozvíjí schopnost meditace. Význam a hodnota prvků (kamenů Suiseki) je daná nejen výjimečností a originalitou tvaru kamene, ale i jeho barvou, zpracováním, místem naleziště…
Wabi, Shibui, Sabi a Yugen
V Suiseki se často setkáme s výrazy Wabi, Sansui, Sabi a Yugen, které vyjadřují japonské estetické pojetí a úzce souvisí se zenovým buddhismem, japonským čajovým obřadem a poezií Haiku (od básníka Basho). Dá se říci, že tyto výrazy vyjadřují pocity, které se ve člověku odehrávají při pozorovaní daného kamene Suiseki. Kameny jsou těmito výrazy označovány na základě své podmanivosti, rovnováhy a potlačené barvy.
Wabi (わび) – je ideálem krásy obyčejných jevů a věcí, kterými jsme ve svém životě běžně obklopeni. Může být také vyjádřením melancholie, klidu, osamělosti, nenáročnosti, neokázalosti, starověkosti, zralosti nebo jasnosti.
Shibui (渋井壮) – má své základy v čínské filozofii, díky tomu nahlíží na fyzickou podstatu světa. Již staří Číňané nalézali v horách a řekách kosti, svaly a krev, o níž si mysleli, že patří právě Zemi. Vyjadřuje klid, usedlost, rezervovanost, vkusnost nebo rafinovanost.
Sabi (サビ) – vyjadřuje starobylost nebo dlouhověkost a bývá vyjádřen patinou.
Yugen (裕彦) – symbolizuje tmavou barvu či tmu, nebo také je vyjádřením tajemnosti, hlubokosti či nejistoty.
Krajinné a objektové kameny
Japonské umění Suiseki rozlišuje dvě základní skupiny kamenů, kterými jsou krajinné kameny (Sansuikeiseki) a objektové kameny (Keishoishi). Krajinné kameny jsou symbolem hor, pohoří, pahorků, skalnatých schodovitých útvarů a pobřeží, dále také ostrovů, přírodních nádrží, vodopádů a přírodních tunelů. Objektové kameny symbolizují objekty – například osoby, zvířata nebo budovy.
Jak se vybírají kameny vhodné pro Suiseki?
Kameny, jež jsou vhodné pro Suiseki, se posuzují podle několika základních kritérií – těmi jsou tvar, povrch, velikost, hmotnost, kvalita, rovnováha doplňkových aspektů, barva a jejich stáří.
Tvar – tvar kamenů by se měl co možná nejvíce podobat některému z požadovaných objektů. Krajinné kameny by tedy měly připomínat hory, pohoří, skály, pobřeží, ostrovy, vodopády, apod., objektové zase zvířata, osoby nebo jejich obydlí. Od svého vzhledu získávají jednotlivé Suiseki svá jména – například „Kopce v Jamató“, „Měsíc nad rýžovým polem“, „Plovoucí most snů“, apod.
Rovnováha doplňkových aspektů – celkově by měl kámen působit harmonickým dojmem. Žádané jsou protilehlé elementy v dokonalé rovnováze – například vysoký/nízký, vypouklý/vydutý, tvrdý/měkký, svislý/horizontální, apod.
Velikost – všeobecně by měl být kámen větší, než klenot, zároveň by však měl dosahovat takových rozměrů a hmotnosti, aby jej člověk s průměrnou silou bez problémů unesl. Velké kameny požadovaných tvarů se obvykle umísťují do zahrad.
Povrch – u svrchní, viditelné části kamene se posuzuje její hladkost, rozbrázděnost, množství vystupujících žil, apod. Čím více se povrch kamene podobá povrchu objektu, jenž má symbolizovat, tím lépe.
Barva – barva kamene by měla být přirozená, nejlépe takové barvy a odstínu, jako objekt, jenž znázorňuje. Preferovány jsou barvy tmavé, před barvami světlými. Nejvhodnější jsou kameny sytě černé, světle černé, šedé, nahnědlé, načervenalé, nazelenalé nebo nažloutlé.
Kvalita – ideální jsou kameny střední tvrdosti, které dobře drží vodu. Kameny, jež rychle vysychají, nejsou vhodné. Těmi jsou zejména měkké a lehké kameny sopečného původu nebo různé sedimenty. Pro své vlastnosti, jež nejsou v Suiseki žádané, se proto nesbírají.
Stáří – není potřeba zjišťovat přesné stáří daného kamene. V tomto případě se posuzuje jeho stáří z hlediska úsudku při pohledu na něj.
Péče o čínské kameny Suiseki
Aby mohl kámen plnit svou funkci, musí se o něj dobře pečovat. Péče spočívá v pravidelném přelévání kamene vodou na slunci, případně jeho třením ve dlaních (nebo suchou textilií). Další, specifickou péči již obvykle kameny nepotřebují. Upozornění: kámen by se neměl nikdy upravovat tesáním, řezáním, broušením, a podobně.
Ke kamenům neodmyslitelně patří podložky neboli Daizy
Dle základních pravidel Suiseki musí mít každý kámen svou vlastní podložku. Té se japonsky říká Daiza (桐箱), zkráceně pak Dai. Důležité je, aby byl kámen do podložky zasazen spodní stranou, ve vyjímečných případech je povoleno kámen upravit ze spodní strany řezem, aby bylo docíleno jeho dokonalého splynutí s podložkou. Tím se ovšem snižují jeho příznivé účinky.
Podložka, na kterou je kámen posazen, by měla být ze dřeva, výzdobou spíše prostá, aby vynikly přednosti daného kamene. Je vhodné, pokud má definovatelný geometrický tvar (kruh, čtverec, apod.) a zároveň je přizpůsobená tvaru kamene. Měla by být zbarvená do tmavě hnědé nebo černé barvy.
Poznámka: Díky tomu se liší Suiseki od tradičního čínského Gongshi, které preferuje výrazné kameny abstraktních tvarů a bohatě zdobené podložky.
Dekorační tácy sloužící k umístění kamenů
Další možností, jak naaranžovat kámen Suiseki, je na keramický tác, neboli Suiban. Jde vlastně o dlouhou a nízkou nádobu z keramiky bez drenážních otvorů, která má oválný nebo obdélníkový tvar a glazurovanou vnitřní část. Suiban se plní pískem vhodné barvy a struktury zrnitosti, lze do něj nalít i vodu a kámen do ní postavit. Suibanu, který je vyrobený z kovu (nejčastěji bronzu), se říká Doban.
Kam kameny Suiseki umístit?
Jak jsme se již zmínili výše, kameny Suiseki se v Japonsku nejčastěji aranžují do speciálních vitrín, zvaných Tokonoma (Alkovny), v kombinaci s dalším jedním nebo dvěma prvky. Kámen naaranžovaný na Daize (podložce) nebo Suibanu (tácu) lze umístit i na malý aranžovací stolek zvaný Šoku. Ten by měl být vyroben z kvalitního lakovaného dřeva a mít jednoduchý tvar s přímými liniemi. Kameny lze umístit i na tenké desky vyrobené z pevného dřeva – tzv. Džiity.
Pro zajímavost: Pro transportování kamenu z místa na místo slouží malá dřevěná krabička – tzv. Kiri Bako (桐の箱), která je vyrobená ze dřeva čínského královského stromu, neboli Paulovnie plstnaté (Paulownia tomentosa).
I aranžování Suiseki má svá pravidla
Tak, jako vše, i aranžování kamenů Suiseki má svá pravidla. S těmi nejdůležitějšími z nich, vás seznámíme níže:
- pouze jeden kámen Suiseki může být dominantním prvkem aranžmá, vždy by měl být tím hlavním
- barva kamene by měla korespondovat s barvou podložky
- tvar kamene by měl být shodný s tvarem podložky
- podstavec zvyšuje éterickou hodnotu kamene a zároveň předurčuje pohledovou stranu, nikdy by ovšem neměl být výraznější, než samotný kámen
- počet prvků aranžmá by měl být minimální, nejlépe 3
- ostatní prvky vybíráme vždy s ohledem na tvar kamene
- ideálním místem pro aranžmá se Suiseki je Tokonoma (vitrína) nebo malý, dřevěný stolek (Šoku)
Doplňkové prvky Suiseki
Doplňkovými prvky se rozumí rostliny (nejčastěji bonsaje), umělecké předměty, svitky s kaligrafickým písmem nebo například malby. Při výběru vhodných doplňkových prvků vždy bereme ohled na tvar a barvu kamene Suiseki. Důležité je, aby doplňkové prvky v žádném případě nepřebíjely to hlavní – tzn. kameny.
Pro zajímavost: V roce 1961 byla založena japonská Suiseki asociace, které společně s asociací bonsajů pořádá výstavy. Ty jsou vyhledávaným cílem tisíců obdivovatelů tohoto umění i umělců.
Čínské přísloví praví: „Láska jsou pevné kameny, po nichž přecházíš rozbouřenou řeku.“