Vědecký svět si dodnes láme hlavu se záhadou, která nejmarkantněji probíhala v období mezi šedesátými až osmdesátými lety. Jezero Poyang pohltilo do svých temně modrých útrob více než 200 lodí. Počet pohřešovaných osob překonal hranici 1 600. Nejednalo se však vždy jen o nějaké rybářské džunky. Je zdokumentován i případ, kdy se potopila a ztratila loď o váze 2 000 tun. S klasickou úřední pečlivostí je také zdokumentován případ (3. srpna 1985) srážky třinácti lodí, jejichž vraky nebyly ani přes velké úsilí nalezeny.
Nejedná se tedy o nějaké „vesnické“ povídačky. Šestnáctého dubna 1945 se ve Vodách chrámu Layoye potopila japonská loď s dvacetičlennou posádkou. Záchranné operace se účastnil tým potápěčů, z nichž se vrátil pouze jediný. Bohužel byl natolik otřesen, že se pravděpodobně z prožitého traumatu zbláznil. Jak to ale skutečně dopadlo, se už asi nikdy nedozvíme… V oblasti podle některých výzkumů dochází k „dvojímu“ směru větru. To znamená, že nad hladinou vane právě opačným směrem, než v okolí.
Toliko k teorii větru, jenž defacto nic neobjasňuje. Nebyla by to snad ani Čína, aby se k oblasti nevázala legenda. A ta praví: „V dávných dobách byla v okolí jezera vedena bitva mezi Zhu Yuanzhangem a Chen Youliangem. Zhu jednoznačně prohrával a byl zatlačen až k vodám jezera, na němž však nebyla jediná loď a nebylo se jak jinak přepravit na druhou stranu. Z bezradné situace jej však zachránila obrovská želva, která jej na krunýři převezla na druhý břeh. Později byla želva jmenována generálem a byl jí zasvěcen chrám. Místní věří, že za potíže s loděmi může duch želvy, který si pamatuje dobu, kdy na hladině nebyly žádné lodě. Tedy druhé možné vysvětlení. I moderní věda přispěla svou troškou do mlýna. Na infračervených záběrech Vod chrámu Layoe byla objevena písčitá mělčina vedoucí z východu na západ. Ta zadržuje přirozený proud vody a způsobuje tak pod hladinou vodní vír. Ten by měl být zodpovědný za ztracené lodě. Nevysvětluje to však, proč nebyly nalezeny žádné vraky.
Ať už je pravdivá jakákoliv verze, jezero si svou krásou zaslouží, aby bylo navštěvováno. Pokud patříte k opatrnějším, postačí procházky po březích, a pokud jste adrenalinový odvážlivec, loďka se dá půjčit kdykoliv.
Teď ale vážně. Jezero patří mezi jedny z nejhezčích čínských přírodních krás. Stojí tedy rozhodně za vidění a při cestách po Číně byste si jej neměli nechat ujít… Na celkové ploše 3585 km² a v průměrné hloubce 8 metrů se rozkládá ráj poskytující azyl půl milionu stěhovavým ptákům nejrůznějších velikostí a zbarvení. Často na břehu zahlédnete vášnivého fotografa, prahnoucího po svém životním snímku přírody. Rybolov je zde od roku 2002 zakázán, stejně jako například bagrování, které má za následek postupné vymírání některých druhů ryb a živočichů.
Poetika Poyang má své nezaměnitelné kouzlo, zvláště při západu slunce. S trochou fantazie se až může zdát, že se hladina vody dotýká obzoru. Plachetnice se na jezeře prohánějí jako šipky tam a zpět, stejně jako vlající mraky, které jakoby udržovaly krajinu v neustálém pohybu. Jako osamocený kůl v plotě tu stojí snad jen mohutné ostrovy. Dagu, ke kterému se váže smutná legenda o rybáři, jenž přišel o milovanou ženu, je ze tří stran lemován propastmi. Krytý vysokými, rovnými stromy, odměňuje návštěvníky pohledem na rozlehlé jezero. Oblíbenou a legrační „atrakcí“ jsou mrštní ptáci, navyklí na krmení, které házejí turisti z lodí. Je jedno, jestli jídlo vyhodíte vysoko nebo nízko, na hladinu jezera nikdy nedopadne, protože ho vždy nějaký ten opeřenec ve vzduchu sezobne.
Mezi další oblíbená místa na jezeře patří kopec Nanshan s nádherným výhledem, nebo velká dřevěná konstrukce, která se nachází na břehu jezera severně od města Wucheng. Odtud můžete sledovat majestátný soutok řek Gan a Xiu. Pakliže se vydáte na cestu napříč jezerem Poyang, jako třešničku na dortu si nechte malou skálu Luoxingshi, kde kromě tradičních chrámů nesoucích kulturní bohatství můžete spatřit také chráněné ptáky – bílé jeřáby. Pokud se vám ještě nepodařilo pocítit souznění s přírodou, pak právě tady se to jistě stane…
Jít na článek: Čínské přírodní památky – když pohled zkamení a srdce zjihne
