Řeka Čchien-tchang je jihovýchodní řekou pramenící na hranici An-chueja provincie Jiangxi. Pomalu teče až do Chang-čou, hlavního města provincie Če-ťiang, kde se v Chang-čouském zálivu vlévá do Východního čínského moře.
Řeka teče kolem úžasných památek, jejichž největší koncentrace je v Chang-čou.
Řeka Čchien-tchang má skoro 500 kilometrů. Původní experti na vodní toky se domnívali, že řeka vzniká z řeky Xin, která protéká provincií An-chuej. Poté na začátku dvacátého století byl tento zatím uznávaný fakt vyvrácen. Tehdejší učenci upravili místo pramenu na Lotosový vrch, horu, která je na hranici Če-ťiangu, An-chueja Jiangxi. Nejmodernější výzkumy, které obsahují i mapování z oblohy opět posunuli pramen k vrcholu Qingzhidi Jian. Původně byla řeka známá jako řeka Če-ťiang, ale na počest krále Wuyue, který velice pomohl zlepšit vodohospodářství, byla kolem roku 1000 přejmenována. Pohoří Huang-shan, kde pramenní jeden z přítoků řeka Xin, je neuvěřitelně krásné, v češtině znamená Huang-shan, Žluté hory. Většina hor se nachází v provincii An-chuej. Díky tvrdému počasí se zde hory ohladily do ostrých tvarů připomínajících čepele, bodce či pily. Ty vystupují téměř mysticky z mlžného oparu. Nejde se tedy divit, že pohoří Huang-shan od nepaměti dráždí malíře, básníky i spisovatele. Ošlehané boky skalních masivů jsou porostlé borovicemi, jejichž stáří nezřídka dosahuje patnácti set let.
Huang-shan má sedmdesát dva vrcholků a řadí se mezi nejkrásnější pohoří světa a do top nejkrásnějších míst Číny. I nyní je hojně navštěvováno poutníky z celého světa. Kromě přírodních 
krás zde lze spatřit i zachovalé starověké vesnice. Do oblasti se nejlépe dá dostat letecky z Pekingu nebo Šanghaje. Žluté hory mají mnoho krásných vyhlídek. Například Nefritový pavilon, který má pověst Císařského paláce nebes. Zde je výhled na tři nejslavnější Huang-shanské vrcholky. Vrchol Guangming, Vrchol svitu slunce, Lian Hua, Lotosový vrchol a Tiandu, Vrchol hlavního nebe. Tiandu má převýšení přes 1800 metrů. Návštěvníci se zde často cítí, jako by seděli v nebeském paláci, neboť se vše zahaluje do nebeské mlhy. Dalším místem, které stojí za to vidět, je vyhlídka, která se jmenuje Horké prameny. Je považována za jednu z nejkrásnějších oblastí v pohoří, z hlubin skal zde vyvěrají desítky malých potůčků a vodopádů. Nově je otevřená oblast s názvem Bílá mračna. Má rozlohu kolem šestnácti kilometrů čtverečních. Celá oblast poskytuje pohled na hluboká údolí, propasti, hřebeny hor a prastarou vegetaci. Oblast Letícího kamene je nejvhodnější pro méně zdatné turisty, nebo pro ty, kteří si rádi užívají při svých toulkách i doteku civilizace. Je zde velké množství hotelů, restaurací, spa salonů. Přečkat noc ve Žlutých horách se doporučuje, neboť se člověku ráno naskytne úchvatný pohled na východ slunce.
Pro milovníky atmosférických jevů je vhodná oblast Západního moře. Jak jméno napovídá, je zde nejlepší výhled na mračný oceán. Návštěvníci říkají, že zde není poznat, kde je nahoře a dole, nebesa a země se zde snoubí jako v nějakém pohádkovém světě. Nejkrásnější je však pohled na východ slunce, který zlatavě ozáří celé pohoří a celé je zahalí do hávu jasných barev. Oblast Západního moře má nejkrásnější pohled na pohoří. Díky největšímu počtu skalních masivů 
roztodivných tvarů i velikostí vypadá pohled z vyhlídky jako vize tisíce malých ostrovů. Některé skály díky hře světla a stínu vypadají, jako by se nad celou scenérii vznášely a měly za sebou nekonečné prodloužení. Pro dobrodruhy je určeno Údolí borovic. To se nachází na nejsevernějším okraji pohoří. Aby se k němu člověk dostal, musí zdolat přes šest tisíc pět set schodů. Ty začínají od Lotosového mostu, ke kterému se návštěvníci dostanou severní branou Žlutých hor. Raritou této oblasti je enormní množství vegetace, které produkuje vysoké množství kyslíku. V této oblasti lze nalézt i Smaragdové jezírko, které je tak chladné, že se nedoporučuje do něj lézt. Úchvatné je i jezírko Pěti draků, které je nedaleko Smaragdového. Jméno dostalo po pětici skal, které připomínají draky. Na severní straně pohoří je i Nebeské moře. Tato vyhlídková oblast hostí množství vzácných, někdy i endemitních rostlin. Například huang-shenská azalka, víla, nebo magnólie. Celé oblast se na jaře oblékne do zářivých barev květů. Cesty i skaliska se rozezní rudou, růžovou a tmavě fialovou barvou. Když přijde léto, vykvete bíle Huang-shenská víla. Kromě krásného pohledu květiny i libě voní.
Lotosový vrch získal jméno pro svůj tvar. Připomíná květenství této v asijské mytologii neuvěřitelně důležité rostlině. Rostlina je v Číně spojována s pravou láskou a čistotou. Právě proto je na vrcholku hory na všech zábradlích ke spatření zámky s vyrytými jmény. Milenci zde symbolicky uzamknou zámky a klíče vhodí do propasti. Tak zajistí, že bude jejich láska a štěstí trvat navěky. S láskou je spojena i jedna legenda týkající se pohoří Huang-shen. Dle jedné místní pohádky zde žil moudrý učenec, který se zamiloval do krásné dívky. Jeden z mocných vlastníků půdy viděl dívku, jak sbírala čajové lístky a zatoužil jí mít. Donutil dívčiny rodiče ji za něj provdat. Dívka byla zkroušena žalem, noc před svatbou se vyplížila z domu a zjistila, že její nadcházející zavraždil jejího milence. Přišla k jeho hrobu a plakala,dokud se z ní nestal déšť a z těla učence čajovník Maofeng. Maofeng patří mezi nejznámější čaje v Číně.
Druhou zastávkou na řece Čchien-tchang je velkoměsto Chang-čou. Jde o jedno ze sedmi starověkých hlavních měst Číny. Chang-čou je jedním z nejdůležitějších měst čínské historie a je plné jejích pokladů. Stále zde přežívají starověké folklorní zvyky i příběhy. Chang-čou je plné pagod, chrámů, jezer, náboženských míst i moderních výdobytků kultury. Mezi nejslavnější místa v Chang-
čou patří chrám Linyin, Šest věží harmonie a chrám krále Yue. Město má více než dvoutisíciletou historii. Moderní město bylo založeno za dynastie Čchinpod jménem Kraj Čchien-tchang. V roce 589 po Kristu bylo oficiálně přejmenováno na Chang-čou, doslova znamenající Prefektura říčního převozu. Chang-čou je nejjižnějším koncem čínského Velkého kanálu, který vede až do Pekingu. Tento kanál se budoval několik století, plného dokončení se dočkal už v roce 609 po Kristu. V obdobích 907 až 978 bylo Chang-čou hlavním městem království Wuyue, jmenovalo se Xifu. Chang-čou v této epoše bylo jedním ze třech největších kulturních center v jižní Číně po boku s Nanjingem a Chengdu. Protože se královská rodina Wuyue řadila mezi zapálené sběratele a ochránce umění, obzvláště pak buddhistického, je celá oblast hotovým architektonickým rájem.
Velké prosperity se dostalo Chang-čou i v období dynastie Tang, kdy byl správcem města Bai Juyi. Bai Juyi byl ještě před dosazením do funkce velkým básníkem, ale největšího věhlasu se mu dostalo díky skvělým vůdčím schopnostem. Největším činem byla pomoc farmářům v nedaleké vsi. Ti přišli špatným přehrazením řeky o zdroje vody a jejich zem vyschla. Všichni předešlí guvernéři na permanentní problém vesnice nereagovali, až Bai Juyi, ten nechal vystavět pevnější hráz a přehradu s kontrolou odtoku a tím pomohl znovu zavlažit oblast. Krom dalších velkých děl nechal postavit velký most přes řeku, aby lidé mohli pohodlně přecházet bez nutnosti člunu a pro zkrášlení nechal podél toku vysázet množství vrb. Na jeho počest bylo místo pojmenováno Baiova hráz. I další guvernéři se přičinili za upravení vodních toků a tak vznikly umělé vodní plochy jako například Západní jezero, které má přes pět a půl 
kilometru čtverečních. Jezero je ze severu a jihu obklopeno horami. Z oblasti Západního jezera je úžasný výhled na starobylou architekturu. Na vodní hladině se zrcadlí zlatavě třpytící pagoda Leifeng, Linyinský chrám, Císařskou ulici, altány a další krásy Chang-čou. Kromě toho Západní jezero poskytuje výhled na neuvěřitelně krásnou přírodu. Není divu, že sem Bai Juyi chodil rozjímat a těšit se krásou každý den, kdy byl ve funkci. Kolem jezera se situuje nejvíce skvostných staveb. Chrám Jingci je jednou z nich. Vybudován byl v roce 954 po Kristu králem dynastie Wuyue Qianem Hongji jako výraz úcty slavnému buddhistickému mnichovi Yongming Yanshou. Tehdy se chrám jmenoval Huiri Yongming. Přejmenován byl za dynastie Song nastálo na chrám Jingci, k chrámu byla přistavěna i hala Luohan. Jak to tak u buddhistických chrámů v Číně bývá, mnohokrát byl zbořen a znovu vystavěn, poslední rekonstrukcí prošel v roce 1980, tehdy byl i přidán i stokilový měděný zvon s 68 tisíci znaky na sobě. Chrám Jingcije považován za národní poklad.
Největším a nejúchvatnějším chrámem je ale Lingyin. Není nejbohatší a největší pouze v Chang-čou, ale patří i mezi největší buddhistické chrámy v celé Číně. Na jeho území se nachází nespočet pagod různých velikostí a tvarů, přístřešků a tradiční čínské architektury. Za pozornost stojí i samotné město, které ač moderní, stále žije svým nezměněným životem po celé generace. Turistům Chang-čou nabízí pohodlí, krásnou přírodu, podle některých nejkrásnější na světě, luxusní služby a živoucí dotek historie. Chang-čou je město, které by měl každý navštívit a kochat se jeho krásami.
