Čínské pamětihodnosti, divy světa, památky UNESCO

Zakázané město se nachází v Pekingu a dnes jej nazýváme Purpurové zakázané město. Na první pohled se může zdát, že Peking byl hlavním městem Číny odjakživa, ale není tomu to tak. V patnáctém století vládl Číně císař Jung-le z dynastie Ming. Tento vládce se rozhodl, že nehodlá sdílet sídla s prachobyčejnými lidmi a že si nechá vystavět palác, hodný boha, jakým je. Tímto dnem se tedy začala psát historie zakázaného města, a že byla pořádně barvitá. Jung-le si představoval obrovský svatostánek, a tak si na stavbu tohoto obrovského kolosu zaměstnal miliony dělníků.

Pro představu, například na Cheopsově pyramidě pracovalo pouhých dvacet tisíc dělníků. Nechte se provést dějinami tohoto fascinujícího města a sledujte jeho začátky i jeho smutný konec.

Proč zrovna „Zakázané město“?

Je velice zvláštní, že jde o největší palácový komplex na světě, a přesto byl tak dlouhou dobu schován a neviděn světem. Císař Jungl-le se rozhodl nepouštět do města skutečně nikoho s výjimkou královské rodiny, přesně vybraného a určeného služebnictva a konkubín. Touto zásadou se řídili čínští císařové po pět set let a do Zakázaného města byl obyčejným smrtelníkům vstup zakázán pod trestem smrti.

Tak velká stavba a přesto pravidelná?

Je to sice k neuvěření, ale všechny budovy v palácovém komplexu mají své místo v geometrickém rozložení města. Každá střecha, okno i dveře jsou orientovány tak, aby napomohly čtvercovému půdorysu a především podpořily tolik důležitou rovnováhu jing a jang. Zakázané město je umístěno přesně ve středu Pekingu, protože toto město bylo považováno za střed vesmíru. Ve městě se nachází neuvěřitelné množství historických památek, jsou zde fontány, zahrady, svatostánky a tři centrální budovy. První z nich se nazývá vskutku poeticky: Dokonalá harmonie, druhá z nich má jméno Zachování harmonie a poslední, nejdůležitější, je Nejvyšší harmonie. Každá z těchto budov měla své místo v životě císaře, například Dokonalá harmonie sloužila císařské rodině k přípravě na všelijaké ceremoniály a obřady, také posloužila jako místo pro odpočinek po náročné meditaci.

V budově Zachování energie zase docházelo především k politickým rozhodnutím. Budova Nejvyšší harmonie byla nejvýše postaveným bodem v Pekingu, žádný sloup, strom nebo stožár ji nesměl předejít. V této budově se konaly novoroční obřady, oslavy korunovace nového císaře a především oslavy narození nového člena do královské rodiny.

Celý areál má téměř kilometr na délku, tři čtvrtě kilometru na šířku a zabírá prostor o 76 hektarech. Jak již bylo uvedeno, stavět se začalo již v patnáctém století, ale většina budov je ze šestnáctého století, kdy došlo k největšímu rozvoji města. Dnes si můžeme prohlédnout neuvěřitelných 800 staveb, které v sobě zakázané město skrývá.

Postavili Číňané zakázané město ve stylu pěti základních prvků?

Číňané více než kterákoliv jiná civilizace uznávají neviditelné síly jako symbol moci, víry a snaží se jim přiblížit při každé příležitosti. Během dlouhého studování prvků v závislosti na člověku, zemi a všemu kolem, vytvořil tento národ jedinečnou teorii známou jako teorie pěti prvků. Tuto pětici tvoří voda, ocel, dřevo, oheň a nakonec země. Vztahy mezi těmito pěti prvky určují vše kolem a na nich závisí, co se stane, jaké bude počasí vztahy mezi lidmi a podobně. Těchto pět základních prvků se prý nachází i v pěti lidských smyslech, v emocích, v barvách a dokonce i v tónech hudby. Každý z prvků má jasný smysl a úlohu.

Dřevo neboli východ má symbolizovat vznik i potlačení něčeho nového, synonymem může být jaro, zelená barva a s tím související růst. Vrcholnou podobou dřeva je východ Slunce. Oheň zastupuje jih, teplo, léto a červenou barvu. Oheň je také spojen se Sluncem, ale tentokrát jde spíše o pravé poledne, kdy sluneční paprsky zahřívají zemi jako plameny. Kov je další prvkem z pětice a symbolizuje západ, bílou barvu a zimu, představuje konečnou fázi všeho. Příkladem je západ Slunce. Voda představuje posmrtný život. Číňané ho přirovnávají k době, kdy je země zmrzlá a nemůže rodit, plodit, ani krmit lidstvo. Posledním prvkem je země, ta má představovat střed všeho kolem, symbolizuje ji podzim, protože to je doba, kdy všechno dozrává a zároveň se vše chystá na další zasetí.

Proč je město tak barevné?

Protože jsme u čínské civilizace, barvy hrají velký význam. Základní barvou je zelená, která symbolizuje prosperitu, proto byly všechny důležité budovy pokryty glazurovanými zelenými taškami. Takto mohl každý návštěvník, a to i ten, který by přišel shůry, vidět, jak dobře je na tom rodina a že se těší duševnímu růstu.

Zdi a hradby kolem města jsou natřeny červenou barvou, to má všem kolemjdoucím připomenout, že zde bydlí královská rodina a je zde všudypřítomná spravedlnost a moudrost. Černou barvu v zakázaném městě nalezneme především na branách, to má symbolizovat uchování a uskladnění. Nejedná se zde jen o ovoce a potraviny, ale i lidské myšlenky, pocity a podobně. Žlutou barvu nalezneme pouze na jediném místě, a to je palác. Tato barva sloužila výhradně císaři a měla podtrhnout jeho individualitu. Tašky na paláci byly žluté a většina vybavení paláce byla ze zlata.

Kdo směl vkročit do Zakázaného města?

Během staletí se v zakázaném městě vystřídalo dvacet čtyři panovníků, a to z dynastie Ming a Čching. Tito panovníci si dobře rozmysleli, koho do vzácného císařského města pustí. Do města měli samozřejmě přístup rodiny panovníků, dále konkubíny a pečlivě vybírané služebnictvo. V případě Zakázaného města skutečně platilo, že kdo se do města jednou dostane, se již nikdy nedostane ven. Přesto, že tato služba císaři byla tedy úplně na celý život, stály se řady na pozice služebnictva, a to i když muži museli podstupovat kastraci, do města totiž kromě mužů z královské rodiny směli jen eunuchové.

Zajímavý příběh, který je součástí čínské historie. To však není zdaleka vše, čím nás tato bohatá, krásná a dechberoucí země dokáže překvapovat…