Náměstí Nebského klidu neboli v čínštině - Tchien-an-men Kuang-čchang - je rozsáhlé náměstí v centru Pekingu a je pojmenováno po Bráně nebeského klidu, která se nachází na severní straně náměstí a odděluje jej od slavného Zakázaného města. Toto náměstí má pro místní obyvatele a vůbec všechny Číňany velkou kulturně-historickou hodnotu nejen kvůli jeho nemalé rozloze, která činí neuvěřitelných 880 metrů na délku a 500 metrů na šířku. Ano, skutečně, toto náměstí patří mezi největší na světě. Tudíž celková rozloha tohoto překrásného náměstí čítá 440 000 metrů čtverečních.
Toto náměstí je srdcem celé Číny a Pekingu také díky slavným událostem, a jak to tak bývá i kvůli demonstracím, které ne vždy dopadají úplně dobře.
Brána Nebeského klidu byla postavena 1417, ale až v polovině 17 století, tudíž na počátku dynastie Čching, byla přebudována do současné podoby. Bohužel v období dynastie Ming a Čching nebylo náměstí veřejným místem, ale místem, kde byly postaveny kanceláře císařských úředníků, které byly poškozeny během povstání Boxerů a díku tomu, že stavby byly zbourány, vznikl ten pravý zárodek náměstí.
Ovšem že dnešní název není původní, ale prošel si změnami, pro konkrétnost hned třemi. Za doby dynastie Ming se brána nejmenovala Brána Nebeského klidu, ale naopak nesla název Velká brána Ming, v období dynastie Čching Velká brána Čching, a nakonec za vlády Čínské republiky se jí říkalo Čínská brána.
Tato brána nesla i čestný status tzv. Národní brány a její účel byl čistě ceremoniální a otevírala se pouze tehdy, když jí procházel sám císař. Běžný provoz byl proto rozdělen do bran na východním a západním konci dnešního náměstí. A právě díky tomuto rozdělení vzniklo na jižním okraji tržiště pod názvem Šachovnicové uličky.
Současná podoba náměstí
Po rozšíření v roce 1949 narušuje dokonalou rovinu náměstí 38 metrový Památník lidových hrdinů a mauzoleum Revolucionáře, vojevůdce, ale také tvůrce maoismu, Mao Ce-Tunga. Náměstí se rozkládá mezi dvěma masivními starobylými branami, které jsou Brána nebeského klidu na severu a Brána Spravedlivého Světla na jihu. Podél západní strany se táhne Velká síń lidu a na východní straně se nachází Národní muzeum čínské historie. Mezi náměstím a Branou Nebeského klidu vede Třída Čchang-an, která je užívána k vojenským přehlídkám. A nakonec východní a západní strany náměstí lemují aleje stromů, které ale na samotném náměstí nenajdete z důvodu, že náměstí je velkou rozlehlou plochou beze stromů a laviček a také pod neustálým dohledem policistů na koních.
Události minulé
Abychom se vrátili ještě k významným událostem, za zmínku jistě stojí ty nejproslavenější, jako jsou: vyhlášení Čínské lidové republiky Mao Ce-Tungem dne 1. října roku 1949, masové manifestace během Kulturní revoluce. Dále bychom mohli pokračovat protestními demonstracemi, z nichž se do paměti nejvíce vryly Hnutí čtvrtého května roku 1919, protesty po smrti Čou En-Laje, a také nesmíme opomenout studentské protesty roku 1989.
Masakr na Náměstí nebeského klidu
Doba a místo tohoto masakru bylo v Pekingu roku 1989 v období mezi 15. dubnem a 4. červnem. Byl důsledkem demonstrace, při které protestující požadovali demokratizaci společnosti, stejně jako se tomu dělo ve východní Evropě. Protesty musela nakonec ukončit armáda a podle zdrojů Čínské vlády mělo zde být zabito mezi 200 až 300 civilistů, 7-10 tisíc jich mělo být zraněno. Ale podle vyjádření studentské organizace a Čínského červeného kříže zde mělo být zabito mnohem více civilistů dle odhadu mezi 2000-3000 tisíci nevinných civilistů!
Historie, události milé i nemilé, to všechno je pomyslně vytesáno do dlažby náměstí. Možná i to je o důvod víc, proč jej navštívit, co říkáte?
