Taoistická jóga láká stále nové zájemce, stává se výtečným cvičebním prostředkem pro laiky i osoby, které jdou cestou mystického poznání. Pomáhá lidem vyléčit tělo i duši a navrátit ztracenou harmonii.
Tento systém doporučují mnozí autoři jako nejlepší způsob, jak navrátit svému tělu správné proudění energií.
Pojem jóga neboli yóg pochází ze sanskrtu, v překladu znamená konjunkci, tedy spojení. V přeneseném významu pak spojení člověka s kosmem. První zmínky o józe sahají až do starověku, někdy kolem 900-500 před Kristem, nejmodernější výzkumy v Indii však objevily rytiny datované až 3000 let před Kristem, kde jsou vyobrazeny osoby v typických polohách pro jógu. Jsou zde vyobrazeny postavy meditující vsedě, ale i vestoje. Tento nález je zajímavý, protože je to jeden z mála důkazů, že se v Indii provozovaly meditace dávno před příchodem Buddhismu. Tyto nálezy se nachází v Pakistánu v Harappa a Mohendžodaro. Archeologové zde našli mnoho soch Šivy a jeho ženy Parvati v různých polohách těla, tedy asánách, které jsou v józe zcela běžné. Archeologové zde provedli výzkumy a zjistili, že tato kultura, která byla jednou z prvních, co osídlili povodí řeky Indus, předcházela i ty nejstarší védy. Byla též první známou městskou kulturou v Indii. Počátky této indické prvokultury se datují kolem druhé poloviny čtvrtého tisíciletí před Kristem. Tedy tisíce let před prvními dochovanými védami. Harappaská kultura je zajímavá i tím, že měla písmo, které doposud nebylo rozluštěno a aktivně obchodovala i s Mezopotámií. Vědce fascinovalo hlavně pečetidlo, kde je rohatá 
postava s nohama v pozici takzvaného lotosového květu. Podle některých badatelů jde dokonce i v Evropě tolik známého Rohatého boha, neboli Cernunnose. Například Rohatý bůh z rituální misky nalezené v Gundestrupu je téměř k nerozeznání. Jak Šiva i Cernunnos zaujímají lotosový sed a kolem sebe mají různou zvěř. Někteří učenci ztotožňují tuto postavu s védským Pašupatim, který je pánem tvorstva a aspektem Šivy. Někteří experti zůstávají skeptičtí a říkají, že nejde o nic, než běžnou pozici sedu, která se v Indii praktikovala. Část badatelů však poukazuje i na to, že se o meditacích a pohybových cvičeních píše ve Védách.Ale i toto méně odvážné tvrzení je předmětem kontroverze, protože jsou zde i dosti odmítavé hlasy ze strany některých odborníků.
Jak již bylo řečeno, je mnoho věřících, kteří tvrdí, že je jóga neuvěřitelně starý systém, který nejen, že byl ve védách, ale také je předcházel. Mýty nasvědčují tomu, že Šiva je zakladatelem jógy a úplně první asány naučil svou choť. Poté se mělo toto učení rozšířit i mezi obyčejné smrtelníky. Šiva ve mnoha tradicích symbolizuje nejvyšší vědění a poznání. Pokud se člověku podaří docílit čisté mysli, je osvobozen. Jeho choť Parvati symbolizuje v esoterní hinduistické tradici kosmos a nejzazší vědění, které z něj pochází. Jen díky jejímu přičinění může člověk dojít osvobození a spojení s kosmem. Někteří moderní učenci spojují Parvati s kundalini, což je hadí síla, nebo též kosmická síla, která se aktivuje pomocí různých cvičení a otevírání čaker. Od Šivy přišla i nauka tantry, která se místo zaměření do 
sebe, zabývá expanzí vědomí ven. Tyto dvě nauky byly v minulosti zcela neoddělitelné. Tantra učila stejně jako jóga jak se zbavit okovů, které nám dal život a osvobodit se. Avšak neopomíjí ani lidskou touhu užívat si pozemské věci, toto cvičení však má svůj důvod, a to poznání hranic těla a duše. I v západní tradici se považuje za zásadní v duchovním rozvoji dokonale poznat sebe sama.
Prvním zaznamenaným jogínem byl Gorakhnath, který žil zhruba v jedenáctém století před Kristem. V té době nebyla jóga příliš rozšířená, ale Gorakhnath si byl vědom blahodárnosti tohoto cvičení na tělo i duši a tak začal své učedníky vyučovat v systému asán. Jeho učedníci poté odešli do lidem těžko dostupných míst, na posvátné hory, do hlubokých lesů, nebo k řekám, kde žili asketický život v souznění s přírodou.Tam jogíni pozorovali zvířata, která byla jejich jedinými společníky, z jejich chování a postojů poté vznikly nové asány, podobná legenda se traduje i o pohybech v kung fu, které se měli bojovníci naučit vypozorováním postojů zvířat. Do chrámu Šaolin přišel Bódhidharma, muž který odešel z císařského dvora. U mnichů Šaolin setrval a začal je učit, jak rozšířit své vědomí skrze bojové umění. Bódhidharma své žáky začal učit různé pohyby, které nazýval například Tygr, Drak, nebo Had. Díky této nauce se stali šaolinští mniši nejobávanějšími bojovníky Číny a jejich umění fascinovalo a fascinuje lidi dodnes. V tomto příběhu je i vidět shodný prvek, který měly čínské bojové sporty a jóga. Tedy pohyb a různé postoje pozitivně ovlivňující tělo i ducha.
Význam pojmu jóga se měnil spis od spisu. V textech ze čtvrtého století před Kristem je jóga umění ovládnout veškeré své smysly a mysl, což vede k povznesení bytí na novou úroveň. O tom, že se jóga praktikovala v buddhismu, svědčí mnoho spisů. Buddha praktikoval při své duchovní cestě různá pohybová cvičení, hovoří spisy z roku 29 před Kristem. Buddha ve svém učení pravil, že se musí dbát jak na duševní tak i fyzickou práci, proto se nelze divit, že i o něm se traduje, že cvičil jógu. Ta se však formovala celá staletí, tak jako se formují různá náboženství a systémy víry, tak i jóga se z jednoduchého systému stávala čím dál tím komplikovanější. Začala do sebe integrovat různé cviky a postřehy a rozšiřovala vlastní filosofii o všechna náboženství, se kterými na počátku přišla do styku. Toto období se dle historiků datuje zhruba od druhého století před Kristem do pátého po Kristu. Bylo to období, kdy do sebe jóga integrovala veškeré indické směry.
Jóga byla z počátku názvem jedné ze šesti škol hindské filosofie, která vycházela z jiné známé školy Sánkhja. Na rozdíl od ní ale byla více zaměřená na náboženství a tedy i splynutí s nejvyšším principem, jakožto božstvem. Tyto dvě školy jsou doteď považovány za neoddělitelné od sebe. Jsou jako sourozenci. V méně náboženské škole Sánkhja se dává důraz na teoretické pochopení zákonitostí, jak funguje lidská mysl a tělo a jak se vzájemně ovlivňují a jak dosáhnout osvobození z těchto okovů. Škola Jógy pak dává praktické návody a cvičení, jak pracovat se svým tělem a myslí, aby došlo k požadovanému stavu osvobození. Samo označení Jóga je tedy spojení duchovních nauk, filosofie a tělesných cvičení, která mají vést ke zlepšení kvality života. Cílem je dosáhnout stavu osvobození. Jóga sleduje podobný cíl jako například Buddhismus a využívá i podobných technik. Buddhismus hlásá oproštění od všech pozemských kotev, která našeho ducha táhnou k zemi, to hlásá v podobném znění i tradice Jógy. Jóga také usiluje o vymanění z cyklu života a smrti a karmického zákona. Cíly praktikantů jógy se liší školu od školy, některým jde o spojení s archetypálními bohy stvoření, jiným obzvláště o cvičení vnitřní disciplíny, která má k osvobození přirozeně praktikanta dovést.
Důležitými aspekty jógy jsou asána, což je pozice těla, kterou člověk udržuje, ta zajišťuje správné proudění těla, pokud člověk provádí cvičení bezchybně. S tím souvisí i Pránajáma, esoterické umění ovládnutí dechu, jen koncentrovaným nacvičeným dýcháním je člověk schopný správně nechat proudit energii a rozvibrovat své tělo. Staré spisy hovoří o tom, že na počátku existovalo přesně osm milionů a čtyři sta tisíc asán, ty representovaly stejný počet inkarnací, kterými musel člověk projít, aby došel osvobození z reinkarnace. Některé školy 
věřily, že právě provozováním těchto asán se dá oněch skoro osm a půl milionu životů vměstnat do jediného života. Jak věky ubíhaly, postupně se podle mýtů ztrácely vědomosti o asánách až zůstalo jen pár stovek. Některé jsou střeženy jako esoterní tajemství a zná je jen pár zasvěcených. Veřejně je známo asi osmdesát asán, které pronikly do celého světa.
Dalšími aspekty učení jógy jsou Jama, která klade důraz na správné chování a myšlení, tedy pravdivost, nenásilnou povahu, mravnost, či nesobeckost, nijama, která představuje čistotu duše, vybudování soucitu, žití asketicky a učenecky. Dhjána, meditace. Také sem patří cvičení na zlepšení smyslů, vizualizaci a podobné.
Do Číny se jóga začala plně dostávat v období dynastie Han, někdy kolem druhého století před Kristem, kdy se spojila s taoismem a naukou o harmonii. V taoistické józe se začalo pracovat místo pojmu prána, s pojmem čchi, tedy universální energií. Na tomto základě, spojení jógy a taoismus vznikla cesta Tao Jin, zaměřená na zlepšování stavu těla a mysli pomocí různých cvičení, stravování, a léčivých preparátů. Zajímavé je, že taoistická jóga dbá na stejné prvky, jako její předchůdce, tedy správné držení těla, správné dýchání a myšlení, ale jejich figury jsou zcela odlišné. Velkou váhu, ještě větší, než přikládali v Indii, dávali Číňané na dechová cvičení. Existovalo devět způsobů, jak správně dýchat. Například vydechnout nosem, vydechnout nosem, vdechnout pusou, vydechnout nosem a podobně. Tato cvičení jsou velice těžká a cvičí koncentraci mysli. Říká se, že pravý mistr, při dechu nepohne ani pírkem, umístěným před nosem. Taoistická jóga je stejně blahodárná, jako její starší předchůdkyně, její blahodárný účinek si ověřily již stovky lidí. Není divu, že Číňané patří mezi nejzdravější národy světa.{jcomments on}
